Kaderas Blog - dePRESS

Rok na Last.fm Duben 23, 2007

Znáte tu nejúspěšnější růžovou webovou službu na světě? Že ne? Ale jděte, vždyť ji využívá přeci každý bloger; a já osobně už rok.

Trocha historie

Je tomu přesně rok a tři dny, co jsem se na Last.fm zaregistroval. A přesně rok (365 dní), co jsem o této službě napsal článek na blog. Deja vu? Nikoliv, pouze věrnost kvalitním službám. Co už však Déža neví je, že za celý rok mým přehrávačem prošlo 17 tisíc skladeb nejrůznějšího žánru (= 47 skladeb denně). Last.fm se mnou putoval ve všech nejrůznějších přehrávačích, systémech, Windowsu, Linuxu, WMP, Amaroku a když bylo nejhůř, posloužila i internetová aplikace pro přehrávání last.fm rádia.

Růžovoučká služba pro nejnáročnější se mi odvděčila rozsáhlou statistikou. Tak například, nejčastěji poslouchám The Frames a Glena Hansarda s Markétou Irglovou; člověk si to ani neuvědomí a přitom jsem ty skladby vyslechl přinejmenším 2 000 krát (-:

Co za dva, tři, deset, patnáct let?

Nebude od věci last.fm používat dál a za pět let se podivovat nad svým hudebním vkusem. Používáte také Last.fm?

SEO optimalizace od lamy pro lamy Duben 16, 2007

SEO není česká transkripce anglické věty “Say o”, ale zkratka Search Engine Optimization (Optimalizace pro vyhledávače). Asi bych si nikdy nedovolil psát o takto závažném a odborném tématu, kdybych si nepovšimnul, že si spousty rádoby webmasterů nedává s optimalizací žádnou práci. Nu což, pojďme se podívat jak funguje optimalizace v praxi.

Co je to SEO?

Pro majitele růžových blogů je zkratka SEO tabu, bohudík. V překladu optimalizace pro vyhledávače není žádnou hračkou, ale základní principy zvládne i všestraně nadaný počítačový laik, tak proč toho nevyužít? České vyhledávače (krom jiných, nepodstatných) jsou tři:

O zbytku trhu se bavit nebudeme, protože pro normálního (a teď abych definoval pojem normální) webmastera nemají smysl (snad až na vyjímku Tiscali). Zahraničních webů je poměrně více, ale opětovně, pokud nevlastníte anglický web, využijete v 98% jednoho:

V praxi to vypadá celé jinak. K užitku jsou pouze dva vyhledávače a to jedničky ve svém oboru:

• Google
• Seznam

Centrum.cz svého Morfea vyvíjí poměrně krátkou dobu, krom toho, místo toho, aby se soustředili na vývoj, dělají velkou marketingovou kampaň. Atlas jak by smet kopíroval Centrum. Výsledek? Podprůměrný vyhledávač se služby, které lze najít snadno a jednoduše u kvalitní konkurence. (pokračování příspěvku…)

Aplikace pro Linux (KDE) Duben 9, 2007

Častým problémem při emigraci z Windowsu je programové vybavení Linuxu. Jsem s to říci, že před pěti lety to mohl být problém. OpenOffice jistě nebyl tak kvalitní a software GNU GPL se dělal na koleně. Dnes se můžeme opřít o osvědčené, často mnohem kvalitnější aplikace pro Linux.

Textový editor, tabulky a kompletní kancelářský balík

Předloni jsem navštívil na Invexu GNU GPL konferenci, která se z dobrých 40% věnovala pouze instalačnímu balíku OpenOffice. O jeho kvalitách není pochyb a své o tom svědčí i uživatelský přechod z MS Office, který je na svou nabídku předražen (nevěřte RH, nemá pravdu). OpenOffice narozdíl od MS Office nabízí u nás skvělou uživatelskou podporu, která byla v loňské anketě CZECH OPEN SOURCE 2006 ohodnocena jako nejlepší projekt roku.

Internetový prohlížeč

Seznamovat dnes někoho s Firefoxem je nošení dříví do lesa. Všichni jej známe a jeho kvality jsou sic často diskutované, ale oceněné 18% šťastných uživatelů na Windowsu, tak i na Linuxu. Naproti tomu nelze zmínit neskutečný pokrok Konqueroru, který podporuje CSS 2; se samotným konquerorem si lze vystačit.

Komunikátory

Icq je dnes stejná samozřejmost, jako mobil (někdy mnohem otravnější). Linux kdysi nabízel chorý Licq. S tím však nemám dobré zkušenosti. Před třemi lety jsem se na Windowsech bez SIMu (Simple Instant Messenger) neobešel. Ale poté, co jej ruský programátor prodal, se z něj stala fraška na messengery (SIM-IM). Mou volbou tedy je Kopete. Není dokonalý, neumí toho mnoho, ale vystačím si.

Audio přehrávače

Na toto téma jsem byl vždy specificky orientován. Doposud jsem používal na Windowsu - Windows Media Player, protože mi Winamp nesedl a nic lepšího neexistuje (kolik nadávek jsem za tuto větu už schytal, proč?). V Linuxu je přehrávačů celá řada. Za poslední dva dny jsem odzkoušel pět, ale zůstal jsem věrný Amaroku. Je prostě nejlepší, ještě lepší než WMP.
Bez jakýchkoliv plug-inů dovede komunikovat s Last.fm, přehrávat jednotlivá rádia Last.fm a nabízet mi doporučené skladby z mého profilu. Nabízí stažení textu, informace o skupině právě přehrávané skladby a to z Wikipedie. Je přehledný, rychlý a nenáročný; navíc s příjemným designem, který lze měnit.

Grafický editor

Neustále opakující se věta “Přešel bych, kdyby tam šel photoshop”. Ono to jde i bez photoshopu; alternativy jsou a existují. Nový Gimp je pln funkcí, možností a schopností konkurovat photoshopu; problémem je jeho ovládání. Studen photoshopu se zákonitě nevyzná v Gimpu, ten má jinou hirearchii a dovolím si tvrdit, že není celkově dobře navržen (tuny oken, zátěž na operační paměť a nepřehlednost). Toho si všiml Scott Moschella a vytvořil GimpShop, což je vpodstatě photoshop s jádrem Gimpa. Funkčně to není příliš odlíšné, grafik ví, kde má co hledat a člověk tak ušetří desetitisíce, které by za photoshop jinak utopil.
Pokud někomu Gimp prostě nesedne, vzniká alternativa pro photoshopáky - Pixel. Ten je dle některých ohlasů skvělým editorem a grafickým nástrojem; bohužel nemohu potvrdit. Něco o tom může svědčit i to, že není úplně zadarmo, ale za, tuším, 15 USD.

Sečtělí na knihi.cz Duben 8, 2007

Člověk internetu znalý si nemohl nevšimnou neupadajícího trendu, informovat své internetové přátele o tom, co dělám, co právě poslouchám, na co se dívám a co čtu. Právě poslední jmenovaný mi donedávna ve výčtu internetové moderny 2.0 nezapadal.

Konečně něco pro knihomoly

Na webu knihi.cz můžete vést stručný, jednoduchý a funkční “čtenářský deník” (avšak bez poznámek). Zkrátka vám eviduje knihy, které jste právě přečetli; poslední knihy poté můžete vyexportovat podobně jako poslední přehrané skladby na last.fm. Nápad skvělý, realizace průměrná a výsledek trochu mrzící. Jistě by webu neškodil lepší hosting, neboť snad každého po čase omrzí neustále čekání, nabíhání (nedejBože, když chci přidat posledních 10 přečtených knih; to abych si vzal den volna, bohužel).

Uživatelé mohou knihu přidat, komentovat, hodnotit. To je tuším všechno. Pro čtenáře by však bylo užitečné, kdyby mohli sledovat doporučené knihy (vygenerované systémem), popřípadě čtenáře se stejným vkusem; následovně uživatelské skupiny a komunity (nejinak u last.fm, kde to skvěle funguje; já vím, to je ale trochu jiné kafe). Přes všechny výtky musím službu hodnotit kladně, neboť přesně vystihla to, co mi tu celou dobu chybělo. (pokračování příspěvku…)

Instalace Linux openSuse 10.2 Duben 7, 2007

Jsou to skoro dva měsíce, co jsem za přítomnosti Winsows XP začal používat Linux Kubuntu. Nadšení neodpadlo a já se rozhodl pro ráznější řešení. Vzhledem k tomu, že můj, dnes již zastaralý počítač Athlon 2500+ Barton @ 3000+, není stavěn pro takové srandy jako je Vista, rezignuji na post uživatele Oken a kandiduji na zvěrolékaře se zaměřením na Tuxňáky a chameleony (leguány?).

Linux openSuse 10.2

Při rozhodování, na kterou distribuci emigrovat, jsem se rozhodoval mezi dvěma nejkvalitnějšíma - Ubuntu a Suse. Podle serveru DistroWatch, který je neoficiálním metrem na nejpoužívanější linuxy na světě, je na první místě Ubuntu (a jeho popularizace nadále roste), na druhém openSuse a na třetím Fedora (zarážející je propad Mandrivy až na 6.místo). Ubuntu jsem si již ošahal (ovšem s KDE) a openSuse mě lákal; kompromis nakonec vyhrál a na počítači mi bouchají oba dva systémy.

Instalace chameleona nemusí být bezproblémová

Instalace openSUSE je relativně jednoduchá a přehledná. Přesto mám k ní spousty výtek, které v případě Ubuntu neexistují. Instalační DVD je naboucháno relativně slušnou aktuálností a vším potřebným, přesto se člověk nevyhne instalaci dalšího softwaru.

Pěkné instalační prostředí uživatele doprovází po celou dobu instalace a nastavování. Bez problémů systém rozeznal všechen hardware a přiřadil správné ovladače. S čím jsem však měl problém jsou zavaděče. Nejsem s to pochopit, proč Ubuntu nainstaluje zavaděč, který je funkční a bezproblémový, zatímco openSuse vkládá zavaděče do nelogických bodů a počítač se tak stává nepřístupným. Jinak řečeno, GRUB mi po startu počítače vypisuje Error 21 a LILO mi vyhodí tabulku jedniček a nul. Po restartu zavaděč naběhne, ale až po restartu. Řešit to budu přes disketovou mechaniku, ale trochu mě to štve.

Uživatelské prostředí je přívětivé, přesto nejde schopně nastavit přihlašování tak, aby laik poznal, že nemusí zadávat heslo. Internet systém nerozezná sám; musí vše nastavit (vložit IP adresu na modem do DNS záznamů, popřípadě nastavit proxy). A konečně poslední nedostatek je pochopitelný, leč smutný. Absence kodeků v systému. Z Kubuntu jsem si zvykl snad na nejlepší přehrávač, se kterým jsem kdy měl čest, Amarok. Instalace w32codec však nevyřešila problém s přehráváním MP3 (což Kubuntu dále neřeší) a člověk musí instalovat a stahovat dál.

Pěkný, rychlý, kvalitní a bezpečný systém, se kterým si poradí i laik. Suse me překvapilo a zaujalo; nastavení je rychlé a uživatelský přívětivé. Terminál jsem doposud použil pouze dvakrát, což je oproti Kubuntu sakra rozdíl. Co víc udělat proto, aby lidé přestali ztrácet čas na Windowsech?

Zombie! The Cranberries! a napuchlej vzduch.. Duben 5, 2007

Je to jako pád z osmého patra panelového bytu.
Dnes nescházím schod po schodu; vše se kolem mne vzněcuje a tma pohlcuje popel, popelníky, popeláře i popelku.
Nikdo neví, zda stále letím. Všude tma, horko a vlhko.

Ačkoliv pod nohama necítím pevnou zem, opírám se o cosi notoricky nestabilního. Snažím se předmět rozeznat, ale jakoby se vzdaloval.
Vše se vzdaluje.
Rychle.
Start raketoplánu Apollo 11, tentokrát bez posádky.Kulka ráže 11m vystřelené z prototypu AG-34; kulka vystřelená ze tmy do tmy.

Zastavil se, svět se zastavil. A já?
Já na sebe vzhlížím z neskutečné výšky. Vypadá to, jako bych stále padal.
Hlouběji.
Kdepak panelák, kdepak osmé patro. To je šikmá věž v Paříži; Eiffelovku přestěhovali, všechno přestěhovali.

“Stůj, kdo jsi?”
“Já?”
“Vidíš tu snad ještě někoho jiného, než jsi ty? Tady nejsi na zemi ty zmetku!”
“Promiňte osobo, nevidím vás, netuším kde jste a jak jsem se zde dostal. Vlastně už ani nevím, kdo jsem.”
“A toho dole, pod námi, poznáváš?”
“Ano, je to mé druhé já. To je ten, co skočil; ten, kdo snil o bílém nebi s měkkou peřinou a cvrlikajících andělíčkách. Je to ten, kdo každý den létal na trase Česká Amerika - Tatry - Španělsko; Španělsko on totiž velmi rád. Jenže ještě tentýž den s tím samým vlakem ze Španělska vjížděl do podsvětí. To zatracené podsvětí, nenáviděl jsem ho kvůli tomu. Říkal tomu THC, LSD, Perník… Já to však měl vždy jen za výletní jízdu za hranice Země.
Ale on to miloval. Miloval, ROZUMÍŠ?
Musel bys ho znát, aby jsi pochopil tu jeho vášeň.”
“Let, vlak, vášeň…”
To je jak z té písničky Zombie. Určitě to znáš, skládal jsem ji pro tebe: In your head, In your HEAD, ZOMBIE!”
“To není tvá píseň, to je od The Cranberries; miluju tu písničku!”
“Zombie. Vždyť já jsem ji zpíval. Já ji nahrál, pustil v rádiu a poslouchal v autě.”
“Hele Zombie, nepřebral’s trochu?
Nezníš mi ani trochu jako Bůh a tohle nevypadá ani trochu jako ráj.”
“Nikdo ti neříkal, že jsem Bůh; ten se tě ostatně už dávno vzdal. Takovejma, jako ty, se nahoře vůbec nezajímaj.
To já jsem tě přivedl tu.
To já jsem ten dole, to já ti dal tu možnost vzlétnout a padat.”
“Nenávidím tě; nenávidím toho dole! Já za nic nemohl, rozumíš? Rozuměj tam nahoře? JÁ NE!”
“Šetři hlasivky, cesta do pekla je delší než do ráje.”

Dopad.
Bezvládné tělo leží na zemi před panelákem. Byl to rychlej pád z osmýho patra.
Neměl šanci.
Drželi ho dva dny na přístroji, ale zohvená tvář mu už nikdy nedovolila promluvit.
Otevřít oči,
vdechnout trochu toho napuchlýho vzduchu,
ochutnat coca-colu života,
probudit se.

Nechci být rýpal Duben 4, 2007

Člověk není dokonalý tvor; ani zdaleka ne. Každému lidskému činu se dá vytknout jistá skutečnost, jistý nedostatek, omyl, pochybení, neschopnost. NedejBože, zaučuje-li se člověk v něčem novém; učení z nebe nepadají a chybami se člověk učí, neznalost však neomlouvá.

Pokud aspoň částečně sledujete diskuze pod článkem, nemohli jste si nevšimnout poznámek typu “Nechci být rýpal, ale…“, “Nechci působit jako hnidopich, ale…“. Frustrovaní, anonymní jedinci neschopni dosáhnout minimálně toho, co autor zamýšlel. Na druhé straně lidé, kteří dané věci dosáhli mnohem snadněji než autor článku; avšak k jeho libosti k všeobecné škodolibosti si danou poznámku s omluvným předpisem neodpustí.

Nechci být hnidopich, ale..

Ale Jsem! Co komentující vede k tomu být hnidpichy, rýpaly a podobnými abstraktními postavami s neurvalým postojem k danému tématu a ještě neurvalejším stylem vyznání svého názoru, poznatku.

1. Frustrovaní, anonymní a často i labilní jedinci s jednostranným zaměřením, komentovat všude, kde je komentářový formulář, pociťují nadřazenost, povýšenost nad autorem článku (bez ohledu nato, že to tak autor nemyslel, či že chyba není na jeho straně; hlavní je, že si komentující může onanovat ego se všemi potřebami, které se mu v neanonymním životě nedostávají).
2. Poslušné zařazení ovečky do stáda. Aniž by člověk rozuměl danému tématu, odkváká to samé, co již bylo stokrát vyřčeno.
3. Ještě jednou body 1 a 2.

Nechci tvrdit, že všichni rýpalové jsou kreténi; nějaké procento bude těch oprávněných a podmíněných připomínek. Ale, když už vztahuji k tématu nějakou kritiku, jistě není nejvhodnější začínat větu: “Nechci být rýpal..”. Konstruktivní kritika by se měla držet jistých zásad; tou mou nejoblíbenější je Kiss Kick and Kiss.

Jistou zásadou pro kritické kritiky by měla být poměrně zpopularizovaná věta z Bible: “Kdo jest bez viny, nechť hodí kamenem!” (Jak jste se mohli dočíst v evangeliu podle (?), kdy žena podvedla svého muže a lidé ji dovedli k Ježíši, aby ji potrestal, přičemž měli všichni připraven kámen v rukou). Tak tedy, kdo jest bez viny, nechť chodí kamenem! (A v tu ránu přestaly existovat komentáře, databáze se odlehčily, weby začaly být aspoň sporadicky slušné).

Setkání divadel - malé jevištní formy 2007 Březen 28, 2007

Za velmi příjemnou cenu (tuším 120,-) jste mohli ve dnech 23.3. - 24.3. shlédnout mini-festival malých divadelních forem. Dvaatřicáté setkání, třináct (čtrnáct) amatérských souborů a sotva 100-150 diváků; i tato čísla prezentují Setkání divadel ve Valašském Meziříčí 2007.

K lístkům jsem se dostal vlastně náhodou z pátečního nicnedělání a nudy ve Valmezu. Na žádném setkání jsem doposud nebyl a tento divadelní festival byl pro mne procházkou do neznáma. Jak by asi každý z vás očekával v divadle, oblek, polobotky a pokud možno co nejlépe sladěnou kravatu s košilí. I mé očekávání bylo nad míru překvapivé. Ještě že jsem si vzal místo společensky úborových kalhot rifle (díky tomu, že venku bylo hnusně, tál sníh a pršelo).

Atmosféra malé jevištní formy je poněkud odlišná od toho, na co jsme v Národních divadlech zvyklí. Hemžíte se mezi mladými lidmi, kde drtivá většina z nich má herecký potenciál a buďto hraje v nějakém představení, nebo ho režíruje. Na společenský oblek jsem za celé dva dny nenatrefil a to ani u odborné poroty složené z Alexeje Pernicy (divadení teoretik, pedagog brněnské JAMU), Vladimíra Fekara (dramaturg Městského divadla Zlín), Mgr. Veroniky Rodriguezové (pedagog CVČ Ulita, členka odborné rady NIPOS-ARTAMA), Kláry Špičkové (dramaturgyně Národního divadla moravskoslezkého Ostrava) a Pavla Procházky (divadelní režisér).

Představení se střídala (kdo zná Valmez, tak jedno se hrálo v M-klubu a vzápětí druhé v JKZ) jedno po druhém, na malém a velkém jevišti. Atmosféra neuvěřitelně uvolněná, žádné napětí a společenský nepřípustné chování (u několika představení jsme popíjeli víno a dokonce i pivo). Jednotlivé hry byly rozličné a tak jste za jeden den viděli několik komedií, parodií, vtipnou odvyprávěnou kriminálku, nebo i taneční představení; hry nebyly moc dlouhé v rozpětí od 40 minut - 1,5 hodiny. Musím však podotknout, že pro běžného návštěvníka divadla je tento maratón unavujícím kolotočem, kdy nepomáhá ani kafe ani pchu-er. Poslední dvě představení se dají sledovat jen se zápalky na víčkách.

DUONASEKYRU - PROJEKCE POKOŘENÍ

Dle mého nejlepší představení (snad až po VYROB SI SVÉ LETADÝLKO - MALÁ VEČERNÍ SNÍTKA, ale ta byla mimo soutěž). Dialog mezi prokazatelně zdravým pacientem a na pohled psychicky nemocným doktorem, který svého pacienta dávkoval léky. Pomatený doktor si získává své diváky hlášky typu “každá strana má svou minci” a nemohoucností vyslovit větu souvisle. Pro mne bylo toto představení poměrně bolestné, neboť bránice a ústní panty dostaly zabrat. Celý zážitek umocňoval pohled na nemohoucí herce, kteří se v některých pasážích zkrátka neudrželi a smáli se s publikem.
Jak uvedli později na semináři (kde porota kritizovala jednotlivá představení), jednalo se o naprostou improvizaci, čímž si zajistili výhru celého festivalu a postup na celostátní přehlídku ŠRÁMKŮV PÍSEK 2007.

HODY, HODY, DOPOHODY - VIR-REALISMUS

Představení Rožnovského sboru o poměrně aktuálním tématu. Mladý muž, který svůj život tráví na počítači zatouží po lásce a podá si inzerát na internetovou seznamku. Jednotlivé slečny, které se mu na inzerát ozvaly se představují divákům ve svém pravém světle. Opravdu poučné představení!

TOM A JEFF - PROUŽKY

Velice vtipné a trochu vulgární ztvárnění dvou scének, které porota docela tvrdě odsoudila. Publikum však v hledišti praskalo smíchy. První scénka trochu bez děje, ale v každém dialogu gag.

Další, další a další…

Festival byl osobitý, vtipný, vážný, pošetilý, přesto velebený. Kritici byli zlí i hodní a diváci upřímní (to když začali hromadně odcházet). Příští rok určitě zase, cena se nedá s celkovým zážitkem porovnat.