Kaderas Blog - dePRESS

Na procházku chodím už jen virtuálně - Second Life Listopad 20, 2007

Je nošením dříví do lesa, připomínat, jak moc virtuální dnešní svět je. Ale je tu ještě něco mnohem virtuálnějšího než před lety. V česku poměrně žhavá novinka, i když se tomu amíci věnují již bezmála jedenáct let a denně jich je na serveru 1 milion.

Surfujte už jen virtuálně

Second Life je aplikace podobná hrám typu GTA. Nejde zde však o hru, jde o zcela virtuální svět. Dostanete panáčka, upravíte jeho vzhled a jdete do světa. Potkáváte další panáčky, za jimiž počítači jsou taktéž osobnosti a to z celého světa. Můžete si povídat, můžete spolu hrát kulečník, kouřit cigaretu, pít pivo nebo se projet v luxusním autě. Možnosti jsou naprosto neomezené, jako ve skutečném světě.

Avšak revoluční je možnost obchodování. Stejně jako ve skutečném světě je nucen člověk vyhledat nějakou práci pro obživu, i zde se naskýtá stovky možností, jak si přijít na dobrý peníz. A dobrý peníz není ve smyslu páru kaček; nýbrž ve smyslu tisíců. Jsou známy situace, kdy si lidé ze Second Lifu přišli na miliardové částky. Princip je jednoduchý; jako v reálném světě se obchoduje v obchodě, i zde máte možnost pronajmout si byt, obchod na jakékoliv třídě. Některé oblasti jsou plně “obydlené”, někde není ani noha. Nalézají se zde i shopping parky stejné jako Vaňkovka; obchody s oblečením, které můžete zakoupit jak pro vaši postavičku (avatar), tak pro vás doma, přičemž si vyberete stejně jako když vybíráte na internetovém obchodě.

Koupit si můžete cokoliv. Třeba byt, do bytu pohovku, koberec, skříň, poličku a knihy; vše virtuální. Adidas zde nabízí vašim postavičkám boty, u Applu si můžete vybrat iPod, Microsoft vás podaruje tričkem s jejich logem.

Denně se tak v Second Lifu utratí něco přes 30 milionů korun českých. A kam ty peníze jdou? V systému je zavedena měna, tzv. Linden dolar, který lze směnit na americký dolar. Tedy, co vyděláte je vaše a kdykoliv, jakkoliv si můžete hotovost poslat domů.

Fotbal v Second Lifu

Nahrál jsem si Second Life neb jsem četl již několikátou zprávu o tom, jak nějaká česká významná společnost vstoupila do tohoto systému. Nevěřil jsem vlastním očím. Je to poměrně dobře propracovaný systém s naprostou volností. Grafika údajně zaostává, ale nedokáži si představit lepší (to bych pak potřeboval připojení 1Gb/s). Navštívil jsem stadion AC Sparty Praha, ředitelsví O2 České republiky, poté diskotéku, kde jsem si pořádně zatrsal. V SL existuje české městečko Bohemia, kde se nalézají čecho-slováci a plno firem (hostingové služby Gigahosting). Náměstíčko s pražským orlojem obklopené avatary píšící zprávy, tančící, či jen tak vysedávající s pivem Pillsner Urquell (naproti je samozřejmě hospoda s výčepem).

Jako dopravní prostředek kromě aut, rogala, motorek a kdovíčeho je využíván teleport. Často se však využívá létání typu Superman. To se vám avatar vznese do oblak a letíte kam si jen přejete. Úchvatné!

Všady si můžete leccos koupit, ledajak vydělat a zase utratit. Plno zážitků, prožitků, her, tanečních akcí, koncertů (Live koncert skupiny U2) a zábavy zato určitě stojí!

Veškeré užitečné informace o české komunitě, o registraci : www.secondlife.cz

Stádo přezíravců Listopad 4, 2007

Bezduchá sketa
nemajíc osudu,
vleče se ve stádě
polonahý v kvádru.

Bankrot,
polohlas vyřčený
a zrádci?
Jen se dělejte hrdými!

Narodil jsem se pro vlast,
pivo, knedlíky a ženu.
Přezíravče!
Žárlivci vyřčenému.

A tak zpatra
mluvím
a padám.
Sním o soucitu
ke stádě i k ženám.

Přestěhováno :-) Říjen 8, 2007

Možná někdo postřehl týdenní výpadek webu, či jeho nestabilní funkci. Stěhoval jsem (já?) web na jiný hosting.

Od koho?

Web jsem měl umístěn již od zrodu na Hosting-Zdarma, hostera, na nějž se dívám ze třech stran.

1. První pohled:  hosting - zdarma.. samozřejmě ne-zcela pravdivá informace. Spíše zavádějící poutač na velmi levné řešení k provozu jednoduchého webu. Tedy tak trochu klamavá reklama. Za vysokou cenu domény dostanete hosting zdarma :-)
2. Provoz webu: zajištění provozu webu je bezproblémové, automatické se skvělým systémem, u kterého se lze obejít bez technické podpory. Samozřejmě jsou věci, které je třeby vyřešit s technikem; a to jest problém. Hosting je bez technické podpory, technik vystupuje pouze v “diskuzním fóru”, takže jestliže něco chcete, projde to další stovkou čumilů, což je dost neosobní řešení. K mínusu přidám neochotu techniků (subjektivní názor na vlastní zkušennosti) a především dobu, kdy je třeba vyčkat na odpověď. Tyto faktory se mažou, jedná-li se opravdu o malý web, pro které je hosting určen.
3. Ohlédnutí zpět: provoz webu netrpěl žádným výpadkem (opravdu si nevzpomínám ani jediný moment, kdy by web nešel). Rychlé načítání webu. Žádný problém s provozem databáze, či samotného Wordpressu (nemluvím o Drupalu, který zde nefunguje). Kapacita webu je po navýšení luxusní (1500 MB) a co mě u tohoto webu bavilo byl e-mail. Klient, na který nedávno přešli není podle mých představ, je ve flashi, což mi přijde u komunikačních prostředků nemyslitelná technologie, ale je stylový, funkční a příjemný :-) Nakonec, převod domény proběhlo bez starostí, vklidu a v dobré náladě (Děkuji).

Kam?

Po zkušenostech na hostingu Gigaserver jsem byl přesvědčen, že tohle je ta pravá adresa, kam se uchýlit. Již zde provozuji e-čajovnu a vyjma počátku jsem spokojen. Zpočátku byl problém s funkčností Drupalu, dostupností a funkčností, ale díky ochotným technikům se vše nakonec vyřešilo.

Gigaserver mohu doporučit, levný hosting, doména a technická podpora, bez které bych byl ztracen. Právě díky nim mohu zde stále psát a fungovat. Děkuji především panu Sejkymu, který mi kompletně přestěhoval databázi a zajistil funkčnost.

Proč?

Protože HostingZdarma nestačí. Omezení na jednu databázi je dobudoucnosti velmi limitující, zatímco zde mám možnost rozšíření. Dalším nedostatek považuji u LOCK TABLES, neb bez zapnutí této funkce nelze Drupal plnohodnotně využívat. A nakonec začala dělat problémy Galerie, kterou delší dobu připravuji.

Na HZ provozuji nadále ještě jeden internetový obchod, u Gigaserveru již třetí web. Doporučit mohu obojí.

A proč se vlastně lidé bojí počítače? Září 26, 2007

Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří by rádi pracovali s počítači, ale mají jisté zábrany. Každý potenciální rodič přichází do styku s chorobou, o které se pokusím trochu rozepsat.

Choroba nebo strach?

Choroba - napadení imunitního systému, který se neubránil a podlehl. Vpusti do těla “zlobříky”, jenž napadají tělo i duši. Je-li člověk chorobný, jde k lékaři, dostane léky a léčí se. Zpravidla se dá choroba léčit.

Strach - nejedná se o chorobu, jak se někteří mylně domnívají. Jde o zcela přirozenou vlastnost umožňující rozeznávat nebezpečí. Strach zajistí vyplavení adrenalinu, jenž dává do funkce všechny smysly s největší prozřetelností.

Z výše uvedeného vyplývá, že strach z počítače je nesmysl. Stejně tak se nejedná o žádnou chorobu. Z hlediska psychiky se jedná o zábranu. Něco, co člověku říká “tohle není pro tebe kámo”, aniž by mu TO vysvětlilo PROČ?

Papír a tužka

V mladé frontě dnes se dnes (WTF?) rozepsali o lidech nesnášející techniku (=počítače). Rozhovor se třicetiletou studentkou byl velice zajímavý, nýbrž opomíjející pořekadlo “Starého psa novým kouskům nenaučíš”. Není tak divu, proč autor článku nepřišel na důvod neschopnosti studentky pracovat na počítači. Ženská, která má doma dvě děti a je zvyklá se z učebnice naučit 3/4 textu nazpaměť, prostě e-learning nepochopí. Pragmaticky řečeno, pokud se v tom člověk nenarodí, ztrácí takřka veškerou možnost tomu porozumět (samozřejmě, vyjímka potvrzuje pravidlo).

Není to třeba nijak zvlášť nafukovat. Žijeme v době, kdy se nevinně mstíme rodičům za předrevoluční zaostalost.

Ztratit zábrany znamená riskovat

Častým důvodem, proč se lidé opatrně vyhýbají zapnout počítač je samotná obava z toho, že by mohli počítač zkazit.

“Mám dát KŘÍŽEK nebo STORNO?”;
“Jednou nebo dvakrát kliknout?”

Jedinou možností, jak se s počítačem zblížit, pochopit jej a naučit se na něm pracovat je - dělat to, co by udělalo dítě. Zní to směšně, ale má to svůj rozum. Dítě nevidí to, co se stane potom. Je zkrátka zvědavé, takže zkouší všechno. Zatímco dospělý člověk si řekne “Co když se to zkazí?”, dítě napadne maximálně otázka “Co se asi stane, až na tohle kliknu?”.

Je třeba si uvědomit, že počítače nejsou již záležitostí pouze pro nějakou smetánku. Slušný počítač si může dovolit snad každý (= skvělé počítače se stále prodávají po bazarech). Jde-li tedy o materiální záležitost, neměl by být člověk vystresovanější víc, než když usedá za volant Škody Favorit.

Druhá, podstatnější věc je, že i když se něco posere, lze vše navrátit. Obyčejný smrtelník bez zájmu k počítači jen sotva dokáže počítač poškodit natolik, aby u toho musel technik strávit víc než hodinku (=1 hodina = 200,-).

Třetí, ne zcela obvyklá. Jedná-li se o první počítač, není žádný problém říci technikovi, ať vám počítač zajistí pro práci se začátečníky. Jedná-li se o klasický windows, při správném (primitivním) nastavení se takto učenlivý uživatel nedostane k žádným důležitým souborům, které by mohl nějakým způsobem ohrozit. Dokonce mu bude zabráněno smazat jakákoliv data. Zkrátka, dostane počítač, se kterým může dělat cokoliv, aniž by se tomu počítači něco stalo .

V tomto jsou Linuxy stále trochu popředu. V operačním systému Linux Suse se rovnou po instalaci uživatel objeví pod chráněným účtem. Respektive administrátorský účet je chráněn heslem a tak i veškeré nastavení počítače (= tzn. ROOT).

Není tedy čeho se bát. Vskutku. Myšlení dítěte je geniální :-)

Pitomce pověsit do průvanu Září 9, 2007

Brigáda ve fotografii mi skončila a nezbývá nic jiného, než pokračovat v dlouholetém studiu doposud nicotné látky, která sic utváří charakter člověka, ale jinak je naprosto zbytečná. Je však dost dobře možné, že ta pravá sranda přichází v tomto ročníku; sebevědomým básničkám “Naše škola vás vyškolí v oboru kybernetiky a informačních technologií” už moc dobře nevěřím, ale pár změn na škole se událo.

Po dvouměsíční brigádě ve fotografii zjišťuji, že nejen psaním a výtvarným dílem se může člověk prezentovat. Tedy, prezentovat svou duševní vyspělost. I když fotografie je ze všech tří umělin nejtěžší. K psaní je třeba propisky, ke kresbě tužka. Pro fotografa je stěžejní osobnost, předmět, světlo, nastínění a pokud možno, dobrý model. A aby získal model, potřebuje reference. Není to snadné, ale má to co do sebe! (kdyby někdo měl k prodeji - Konica Minolta D5 nebo Sony Alfa 100; beru všemi pěti!)

Ale zpět k tématu. Rozhodl jsem se, že od dnešního dne budu každý den věsit do průvanu alespoň jednoho pitomce, který se mi postaví do cesty. Úkol na první pohled vypadá velmi jednoduše. Popsat jednoho pitomce denně nemůže být problém. Mít čas, popíšu stohy pitomců. Ale celou situaci si trochu ztížím. Pitomce totiž nebudu jmenovat; to by ztrácelo na významu. Budu je pouze situovat.

Pitomec č. 1

Neurvalý mladík, jehož tvář jsem vživotě neviděl; snad. Jeho neprozřetelná povaha se trochu napila a poté, jak už to tak bývá, tropila hlouposti. Necudnosti. Maléry. Maléry. Maléry… A kdoví, zda to bylo způsobeno alkoholem? Vždyť člověk je ve svém jádru pořád svůj, ať už jej ovlivní alkohol nebo jiná droga. Chlapec však tvrdě narazil. Nelituji ho, nejraději bych mu nafackoval. Netropil maléry jen sobě a blízkým lidem, ale ten největší malér, na který asi nikdy vživotě nezapomene, ztropil cizímu člověku. Bez soucitu, ať už to bylo způsobeno úmyslně nebo pod vlivem, připravil jednoho člověka o klid. Navždy.

Tak vidíte, pitomce zobrazuji ve velmi latentním světle. Poslední dobou začínám mít pocit, že těch pitomců okolo je přehršel. Možná bude lepší, když si jich tu pár vpíšu a prostě si na ně nějak zvyknu.

Spletitá doba umělcova Červenec 27, 2007

Žijeme v době, kdy se láme umění do vícero směrů. Před sto lety byl umělec ten, kdo alespoň trochu ovládal papír a tužku, hudební nástroj, či různé malůvky, tužky, či křídy. Dnes je vše jinak.

Malíři již nejsou pouze malíři, ale také sprejeři, fotografové, grafici, inženýři. Hudebníci jsou dnes také technaři, rappeři, ři breakeři. A spisovatelé? Nenapadá mě žádné nové odvětví, které by stálo za zmínku (snad blogeři… ba ne, deníky se psali i tenkrát, jen je nečetlo tolik lidí).

Příchodem výpočetní techniky se tak nejen lidé, ale i umění výrazně změnilo. Zda k lepšímu, či horšímu je otázka na nedělní hantýrku na Nově. Podíváme-li se však do minulosti, zjistíme, že již za dob van Gogha nebyl život umělců příliš jednoduchý. Jeho, dnes tak ceněné, malůvky se prodávali po 20 francích. Na jídlo, byt a šat to již tenkráté bylo mizerně málo. A problém nebyl ve van Goghu, kreslil nádherně, jen co je pravda, a obrazů měl.. Problém byl již tehdá v samotných lidech. Němé publikum nechtěno umění. Nemohl své obrazy prodat. Nikdo je nechtěl. Tenkrát.

Dnes doma vlastní snad každý fotoaparát. Projděte se po ulici. Ve výlohách zhledáte kytary, bubny, housle, mixážní pulty, plátna, ty nejlepší olejové barvy z Itálie, štětce všech rozměrů. Co hůř. Lidé chodí každý den s fotoaparáty do lesů, zřizují si vlastní ateliéry, skládají si vlastní hudbu, zpívají do ní, zakládají si vlastní webové stránky, píší prózu, poezii, nakupují zběsile steelpady a doma na svém počítači kreslí obrazy. A všechno vysvatují na internetu. Na tom největším, nejpospolitějším, nejznámějším, nejobdivovanějším a nejsledovanějším médiu na celém světě.

V celé své hrozitánské velikosti. Umění, umění samo o sobě. Zdarma.

Umělci jsou k smíchu. Za svou cenu. Lidé přestali vyhledávat umění, lidé jej začali masově tvořit. A tak se nedivme, když jen ztěží nalezneme další Čapky, Boženy Němcové, Smetany, van Goghy…

Teorie odpadu Červenec 10, 2007

Teorie odpadu

Teorie odpadu je rize jednoduchá. Nepotřebná surovina je odpad. Šlupka od mandarinky je odpad, mandarinka je odpad. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, tak vše kolem nás je odpad. Monitor, klávesnice, talířek, plechovka od Coca Coly, ale také sama Coca Cola je odpad. Napsáno řečí pragmatiky, i my jsme odpad. Mnohý lze zprvu využít, poté se však stává formou rozkladu; a z čerstvé, šťavnaté, na jazyku štipkající mandarinky se stává nesympatická hmota sotva využitelná v ruském zemědělství.

Napadla mě myšlenka, ne zcela revoluční, přesto dosti užitečná. Ve světě tržního hospodářství se tomu říká recyklace. Co kdyby i ten nejhumusnější odpad posloužil něčemu krásnému; i z kravského lejna může být růžička. Nemyslím teď na ekology, greenpeace, ale na lidskou tvář odpadu (jsem pan humál). V životě často upadáme do vědomí, že se sami ocitáme jako kus hovna; toho nejméně potřebného, nejnevkusnějšího a nejméně oblíbeného tvora v celé slunečné soustavě. Dospěl jsem k názoru, že z odpadu rostou ty nejkrásnější květy. Byť se to vždy na první pohled tak nejeví, je tomu tak.

Dva linky na prázdniny! Červen 22, 2007

Dnešním dnem jsem si konečně uvědomil, že je třeba promýšlet náplň prázdnin. Známky jsou již uzavřeny a já se mohu radovat z dvouměsíčního TimeOutu (a kupodivu i nadále prolézám, do třetího ročníku SŠIEŘ Rožnov pod Radhoštěm). Dva dokončené projekty, kterým jsem slíbil promotion, vám mohou volný čas na internetu zpříjemnit; obzvášť nyní, kdy trčím na brigádě a nic, krom serfování na stařičkém počítači, není možno dělat.

Galerie favikonek - Prestige!

Slovní studio spustilo galerii těch nejnaparádnějších faviconek, co se dá na infernetu sehnat. Nutno říci, že některé ikonky jsou opravdu kreativní a samotného mě představa tvorby vlastní ikonky s porovnáním ikonek v galerii frustruje.

Česko-slovenská C&C 3 fansite!

Pod praporem webového “glosáře” Oox.cz znikl fansite oblíbené hry C&C 3. Fanoušci této strategie zde mohou využít v plném rozsahu databázi map s popiskem a náhledem. Asi největším lákadlem (a zároveň strašákem) pro hráče je volnost tvorby obsahu webu, neb každý může libovolným článkem přispět a to hned, bez předcházejícího schválení. Zbytečně bych se o tom rozepisoval více, nejlepší bude, když web sami navštívíte.

BTW
Je až s podivem, kolik malinkatých dětí se vyroní ve chvíli, kdy ve fotografii zůstanete s foťákem sami bez profesionální asistence. Asi před minutou jsem fotil půlroční slečnu na pas; samozřejmě se nesmí usmívat, musí se dívat do objektivu a sedět rovně (s nohama na zemi?). Hláška “Koukej, vyletí ptáček” na tyto slečny kupodivu nezabírá. Nebýt medvídka Pů, holka by se za hranice nedostala.