Kaderas Blog - dePRESS

Sečtělí na knihi.cz Duben 8, 2007

Člověk internetu znalý si nemohl nevšimnou neupadajícího trendu, informovat své internetové přátele o tom, co dělám, co právě poslouchám, na co se dívám a co čtu. Právě poslední jmenovaný mi donedávna ve výčtu internetové moderny 2.0 nezapadal.

Konečně něco pro knihomoly

Na webu knihi.cz můžete vést stručný, jednoduchý a funkční “čtenářský deník” (avšak bez poznámek). Zkrátka vám eviduje knihy, které jste právě přečetli; poslední knihy poté můžete vyexportovat podobně jako poslední přehrané skladby na last.fm. Nápad skvělý, realizace průměrná a výsledek trochu mrzící. Jistě by webu neškodil lepší hosting, neboť snad každého po čase omrzí neustále čekání, nabíhání (nedejBože, když chci přidat posledních 10 přečtených knih; to abych si vzal den volna, bohužel).

Uživatelé mohou knihu přidat, komentovat, hodnotit. To je tuším všechno. Pro čtenáře by však bylo užitečné, kdyby mohli sledovat doporučené knihy (vygenerované systémem), popřípadě čtenáře se stejným vkusem; následovně uživatelské skupiny a komunity (nejinak u last.fm, kde to skvěle funguje; já vím, to je ale trochu jiné kafe). Přes všechny výtky musím službu hodnotit kladně, neboť přesně vystihla to, co mi tu celou dobu chybělo. (pokračování příspěvku…)

Zombie! The Cranberries! a napuchlej vzduch.. Duben 5, 2007

Je to jako pád z osmého patra panelového bytu.
Dnes nescházím schod po schodu; vše se kolem mne vzněcuje a tma pohlcuje popel, popelníky, popeláře i popelku.
Nikdo neví, zda stále letím. Všude tma, horko a vlhko.

Ačkoliv pod nohama necítím pevnou zem, opírám se o cosi notoricky nestabilního. Snažím se předmět rozeznat, ale jakoby se vzdaloval.
Vše se vzdaluje.
Rychle.
Start raketoplánu Apollo 11, tentokrát bez posádky.Kulka ráže 11m vystřelené z prototypu AG-34; kulka vystřelená ze tmy do tmy.

Zastavil se, svět se zastavil. A já?
Já na sebe vzhlížím z neskutečné výšky. Vypadá to, jako bych stále padal.
Hlouběji.
Kdepak panelák, kdepak osmé patro. To je šikmá věž v Paříži; Eiffelovku přestěhovali, všechno přestěhovali.

“Stůj, kdo jsi?”
“Já?”
“Vidíš tu snad ještě někoho jiného, než jsi ty? Tady nejsi na zemi ty zmetku!”
“Promiňte osobo, nevidím vás, netuším kde jste a jak jsem se zde dostal. Vlastně už ani nevím, kdo jsem.”
“A toho dole, pod námi, poznáváš?”
“Ano, je to mé druhé já. To je ten, co skočil; ten, kdo snil o bílém nebi s měkkou peřinou a cvrlikajících andělíčkách. Je to ten, kdo každý den létal na trase Česká Amerika - Tatry - Španělsko; Španělsko on totiž velmi rád. Jenže ještě tentýž den s tím samým vlakem ze Španělska vjížděl do podsvětí. To zatracené podsvětí, nenáviděl jsem ho kvůli tomu. Říkal tomu THC, LSD, Perník… Já to však měl vždy jen za výletní jízdu za hranice Země.
Ale on to miloval. Miloval, ROZUMÍŠ?
Musel bys ho znát, aby jsi pochopil tu jeho vášeň.”
“Let, vlak, vášeň…”
To je jak z té písničky Zombie. Určitě to znáš, skládal jsem ji pro tebe: In your head, In your HEAD, ZOMBIE!”
“To není tvá píseň, to je od The Cranberries; miluju tu písničku!”
“Zombie. Vždyť já jsem ji zpíval. Já ji nahrál, pustil v rádiu a poslouchal v autě.”
“Hele Zombie, nepřebral’s trochu?
Nezníš mi ani trochu jako Bůh a tohle nevypadá ani trochu jako ráj.”
“Nikdo ti neříkal, že jsem Bůh; ten se tě ostatně už dávno vzdal. Takovejma, jako ty, se nahoře vůbec nezajímaj.
To já jsem tě přivedl tu.
To já jsem ten dole, to já ti dal tu možnost vzlétnout a padat.”
“Nenávidím tě; nenávidím toho dole! Já za nic nemohl, rozumíš? Rozuměj tam nahoře? JÁ NE!”
“Šetři hlasivky, cesta do pekla je delší než do ráje.”

Dopad.
Bezvládné tělo leží na zemi před panelákem. Byl to rychlej pád z osmýho patra.
Neměl šanci.
Drželi ho dva dny na přístroji, ale zohvená tvář mu už nikdy nedovolila promluvit.
Otevřít oči,
vdechnout trochu toho napuchlýho vzduchu,
ochutnat coca-colu života,
probudit se.

Setkání divadel - malé jevištní formy 2007 Březen 28, 2007

Za velmi příjemnou cenu (tuším 120,-) jste mohli ve dnech 23.3. - 24.3. shlédnout mini-festival malých divadelních forem. Dvaatřicáté setkání, třináct (čtrnáct) amatérských souborů a sotva 100-150 diváků; i tato čísla prezentují Setkání divadel ve Valašském Meziříčí 2007.

K lístkům jsem se dostal vlastně náhodou z pátečního nicnedělání a nudy ve Valmezu. Na žádném setkání jsem doposud nebyl a tento divadelní festival byl pro mne procházkou do neznáma. Jak by asi každý z vás očekával v divadle, oblek, polobotky a pokud možno co nejlépe sladěnou kravatu s košilí. I mé očekávání bylo nad míru překvapivé. Ještě že jsem si vzal místo společensky úborových kalhot rifle (díky tomu, že venku bylo hnusně, tál sníh a pršelo).

Atmosféra malé jevištní formy je poněkud odlišná od toho, na co jsme v Národních divadlech zvyklí. Hemžíte se mezi mladými lidmi, kde drtivá většina z nich má herecký potenciál a buďto hraje v nějakém představení, nebo ho režíruje. Na společenský oblek jsem za celé dva dny nenatrefil a to ani u odborné poroty složené z Alexeje Pernicy (divadení teoretik, pedagog brněnské JAMU), Vladimíra Fekara (dramaturg Městského divadla Zlín), Mgr. Veroniky Rodriguezové (pedagog CVČ Ulita, členka odborné rady NIPOS-ARTAMA), Kláry Špičkové (dramaturgyně Národního divadla moravskoslezkého Ostrava) a Pavla Procházky (divadelní režisér).

Představení se střídala (kdo zná Valmez, tak jedno se hrálo v M-klubu a vzápětí druhé v JKZ) jedno po druhém, na malém a velkém jevišti. Atmosféra neuvěřitelně uvolněná, žádné napětí a společenský nepřípustné chování (u několika představení jsme popíjeli víno a dokonce i pivo). Jednotlivé hry byly rozličné a tak jste za jeden den viděli několik komedií, parodií, vtipnou odvyprávěnou kriminálku, nebo i taneční představení; hry nebyly moc dlouhé v rozpětí od 40 minut - 1,5 hodiny. Musím však podotknout, že pro běžného návštěvníka divadla je tento maratón unavujícím kolotočem, kdy nepomáhá ani kafe ani pchu-er. Poslední dvě představení se dají sledovat jen se zápalky na víčkách.

DUONASEKYRU - PROJEKCE POKOŘENÍ

Dle mého nejlepší představení (snad až po VYROB SI SVÉ LETADÝLKO - MALÁ VEČERNÍ SNÍTKA, ale ta byla mimo soutěž). Dialog mezi prokazatelně zdravým pacientem a na pohled psychicky nemocným doktorem, který svého pacienta dávkoval léky. Pomatený doktor si získává své diváky hlášky typu “každá strana má svou minci” a nemohoucností vyslovit větu souvisle. Pro mne bylo toto představení poměrně bolestné, neboť bránice a ústní panty dostaly zabrat. Celý zážitek umocňoval pohled na nemohoucí herce, kteří se v některých pasážích zkrátka neudrželi a smáli se s publikem.
Jak uvedli později na semináři (kde porota kritizovala jednotlivá představení), jednalo se o naprostou improvizaci, čímž si zajistili výhru celého festivalu a postup na celostátní přehlídku ŠRÁMKŮV PÍSEK 2007.

HODY, HODY, DOPOHODY - VIR-REALISMUS

Představení Rožnovského sboru o poměrně aktuálním tématu. Mladý muž, který svůj život tráví na počítači zatouží po lásce a podá si inzerát na internetovou seznamku. Jednotlivé slečny, které se mu na inzerát ozvaly se představují divákům ve svém pravém světle. Opravdu poučné představení!

TOM A JEFF - PROUŽKY

Velice vtipné a trochu vulgární ztvárnění dvou scének, které porota docela tvrdě odsoudila. Publikum však v hledišti praskalo smíchy. První scénka trochu bez děje, ale v každém dialogu gag.

Další, další a další…

Festival byl osobitý, vtipný, vážný, pošetilý, přesto velebený. Kritici byli zlí i hodní a diváci upřímní (to když začali hromadně odcházet). Příští rok určitě zase, cena se nedá s celkovým zážitkem porovnat.

Tipy na knihy za kačku Únor 11, 2007

Razím heslo, že všechna moudrost se skrývá v knihách. Zajisté tomu tak je i v literatuře technické, počítačové. Na stránkách vydavatelství Computer Press se nachází akce - knihy až o 50% levněji, což je u některých publikacích docela záhul. Jedná se samozřejmě o doprodej “starších” knih (pojem starší kniha je zcela rozdílná u beletrie a počítačové literatury), avšak stále aktuálních, ze kterých se dá pořád co vyčíst. (pokračování příspěvku…)

Na rozcestí žánrů - Detektivka Prosinec 3, 2006

S českým jazykem svádím nelítostný boj jak zde na blogu, tak i ve škole. A abych si snad trochu pomohl, přihlásil jsem se o referát na téma Detektivka. Vzhledem k tomu, že na internetu o tom není skoro nic (vyjma anglické wiki), uveřejním jej zde.

DETEKTIVKA

- Detektivní román, nebo-li detektivka je jeden z nejpopulárnějších žánrů zábavní literatury. Základem každé detektivky je nějaká zápletka (vražda, loupež a podobně), kterou se detektiv snaží rozluštit. Autor čtenáře napíná a doslova jej vtahuje do příběhu tím, že ho nutí celou zápletku rozluštit; avšak identitu viníka odhaluje postupně.

Základní přehled

Jako první jméno, které mě napadne u detektivních románů je detektiv Sherlock Holmes, kterého ztvárnil ve svých povídkách a románech anglický autor Arthur Conan Doyle. Další fiktivní detektiv, který ohromil svět, ztvárnila taktéž anglická spisovatelka Agatha Christie a jemnoval Hercule Poirot. Ze světových autorů stojí za zmínku Edgar Allan Poe a Jack London.

Z českých autorů bychom mohli jmenovat - Ladislav Beran, Milena Brůhová, Roman Cílek; ale také Karel Čapek se svou knihou Povídky z jedné a druhé kapsy, nebo třeba Radek John.

Kniha

Kniha Případ nebožtíka Hrocha od Margery Allinghamové je dobrým příkladem typické detektivky. Soukromý detektiv Campion přijel na pohřeb svého dávného spolužáka, kde se seznámil s místním lékařem. Ten tvrdil, že jeho spolužák Peters zemřel na zápal plic, jak se však později ukázalo, jednalo se o vraždu. Campion se tedy pustil do vyšetřování a čím hlouběji pátral, tím víc nacházel teoreticky možných viníků. Příběh je plný napětí a čtenář nikdy přesně neví, kdo by mohl být vrah.

Bílá moc Září 21, 2005

Autentická výpověď dívky, která prošla rájem i peklem drogové závislosti…

Autor: Karolína Vaverková
Kniha: Bílá moc
Nakladatelství: START
Rok vydání: 2000

Obsah: Jak již dává předmluva vědět, jedná se o skutečný příběh 15–16.leté dívky Evy, která podlehla drogám. Jako každý takový příběh začíná zcela nevině u zkoušení marijánky se svými kamarádky. THC přestalo stačit a svět tvrdých drog se otevřel dokořán. Jelo to přes tripa, LSD, pervitin až nevím kam… Eva s každou novou drogou pociťovala velkou úlevu od všedních i nevšedních problémů ve škole a především v rodině. Během necelého půlroku začala být závislá na tripu, ze samého šňupání měla podrážděný nos natolik, že jí každý nádech bolel. Ovšem ten pocit úlevy stál zato. Po delší době, kdy bylo šňupání jen banální záležitostí zkusila pervitin. Tak úžasně popsaný “nájezd” jsem snad ještě nikdy v životě nečetl. Dokonalá úleva, neustálá energie proudící tělem.. Netrvalo dlouho a po roce závislosti přišly absťáky. Záchvaty, kterým se nemohla ubránit. Stále jen žíznila po další dávce, která jí den ode dne připadala slabší a méně naplňující. Vyhublá, podteklá se nakonec rozhodla s tím vším skončit. Přes půl roku ztráveného v léčebně..

Celý příběh se odehrál na jižní moravě, přesně v městech Zlín a Uherské Hradiště (občas se objevila místa i v Praze). Byly popsány kluby, ve kterých se drogy šířily a místa, kde uspokojovala své drogové chutě.

Závěr: Člověka určité pasáže až zamrazí, tím víc, když si uvědomí, že se nejedná o fiktivní příběh. Lépe popsat ony “nájezdy” a “dojezdy” (drogové účinky) snad ani nejde…když jsem si četl její první nájezd z pervitinu, měl jsem stochutí zkusit to také..obzváště, když pokračovala v tom, jaký pocit prožívá pod touto drogou!! Ale stačilo pár řádku tzv.: dojezdu a bylo po chuti. Doporučení na tuto knihu mohu dát komukoli přesahující věk min. 14 let. A to z důvodu, že na některých místech se člověk dokáže přímo navnadit, nasimulovat si drogovou chuťovku, což u slabších povah nemusí mít dobrý dopad :)

U řeky Piedra jsem usedla a plakala Září 13, 2005

Dnešním dnem bych do své knihovničky zařadil nový titul, který jsem dočetl.

Autor: Paulo Coelho
Kniha: U řeky Piedra jsem usedla a plakala..
Nakladatelství: v originále Rocco, u českém jazyce Argo
Rok vydání (originál): 1995

Obsah:
Jedná se o fiktivní příběh dívky Pilar a jejího dávného přítele z dětství, se kterým se setká. Pilar měla těsně před zkouškama na vysoké škole, když ji onen dávný přítel pozval na jednu z jeho přednášek. Zcela překvapená se za ním vydává… Její překvapení nenachází konce, když se dozvídá, že její starý dobrý přítel chodí do semináře. Zde celý příběh začíná! Ze starého přítele se vyklube člověk naplněn vírou a odhodláním sloužit Bohu. Je to člověk, kterému se zjevuje panna Maria a člověk, který má nadpřirozenou schopnost uzdravovat nemocné. Nemohoucí Pilar se do něj zamiluje a vzniká složitá zápletka mezi Pilar, přítelem a Bohem. Pilar se rozhodne jej doprovázet na služebních cestách, což zcela změní její život a smýšlení. Jak to celé dopadne si raději přečtěte…

Závěr: Ačkoliv není u této knihy jednoduché vyjádřit o čem vlastně je, mám pocit, že bude lepší, když ji nebudu více rozebírat. Ztratila by poté kouzlo, které v sobě obsahuje.