Kaderas Blog - dePRESS

Spletitá doba umělcova Červenec 27, 2007

Žijeme v době, kdy se láme umění do vícero směrů. Před sto lety byl umělec ten, kdo alespoň trochu ovládal papír a tužku, hudební nástroj, či různé malůvky, tužky, či křídy. Dnes je vše jinak.

Malíři již nejsou pouze malíři, ale také sprejeři, fotografové, grafici, inženýři. Hudebníci jsou dnes také technaři, rappeři, ři breakeři. A spisovatelé? Nenapadá mě žádné nové odvětví, které by stálo za zmínku (snad blogeři… ba ne, deníky se psali i tenkrát, jen je nečetlo tolik lidí).

Příchodem výpočetní techniky se tak nejen lidé, ale i umění výrazně změnilo. Zda k lepšímu, či horšímu je otázka na nedělní hantýrku na Nově. Podíváme-li se však do minulosti, zjistíme, že již za dob van Gogha nebyl život umělců příliš jednoduchý. Jeho, dnes tak ceněné, malůvky se prodávali po 20 francích. Na jídlo, byt a šat to již tenkráté bylo mizerně málo. A problém nebyl ve van Goghu, kreslil nádherně, jen co je pravda, a obrazů měl.. Problém byl již tehdá v samotných lidech. Němé publikum nechtěno umění. Nemohl své obrazy prodat. Nikdo je nechtěl. Tenkrát.

Dnes doma vlastní snad každý fotoaparát. Projděte se po ulici. Ve výlohách zhledáte kytary, bubny, housle, mixážní pulty, plátna, ty nejlepší olejové barvy z Itálie, štětce všech rozměrů. Co hůř. Lidé chodí každý den s fotoaparáty do lesů, zřizují si vlastní ateliéry, skládají si vlastní hudbu, zpívají do ní, zakládají si vlastní webové stránky, píší prózu, poezii, nakupují zběsile steelpady a doma na svém počítači kreslí obrazy. A všechno vysvatují na internetu. Na tom největším, nejpospolitějším, nejznámějším, nejobdivovanějším a nejsledovanějším médiu na celém světě.

V celé své hrozitánské velikosti. Umění, umění samo o sobě. Zdarma.

Umělci jsou k smíchu. Za svou cenu. Lidé přestali vyhledávat umění, lidé jej začali masově tvořit. A tak se nedivme, když jen ztěží nalezneme další Čapky, Boženy Němcové, Smetany, van Goghy…

Rok na Last.fm Duben 23, 2007

Znáte tu nejúspěšnější růžovou webovou službu na světě? Že ne? Ale jděte, vždyť ji využívá přeci každý bloger; a já osobně už rok.

Trocha historie

Je tomu přesně rok a tři dny, co jsem se na Last.fm zaregistroval. A přesně rok (365 dní), co jsem o této službě napsal článek na blog. Deja vu? Nikoliv, pouze věrnost kvalitním službám. Co už však Déža neví je, že za celý rok mým přehrávačem prošlo 17 tisíc skladeb nejrůznějšího žánru (= 47 skladeb denně). Last.fm se mnou putoval ve všech nejrůznějších přehrávačích, systémech, Windowsu, Linuxu, WMP, Amaroku a když bylo nejhůř, posloužila i internetová aplikace pro přehrávání last.fm rádia.

Růžovoučká služba pro nejnáročnější se mi odvděčila rozsáhlou statistikou. Tak například, nejčastěji poslouchám The Frames a Glena Hansarda s Markétou Irglovou; člověk si to ani neuvědomí a přitom jsem ty skladby vyslechl přinejmenším 2 000 krát (-:

Co za dva, tři, deset, patnáct let?

Nebude od věci last.fm používat dál a za pět let se podivovat nad svým hudebním vkusem. Používáte také Last.fm?

Setkání divadel - malé jevištní formy 2007 Březen 28, 2007

Za velmi příjemnou cenu (tuším 120,-) jste mohli ve dnech 23.3. - 24.3. shlédnout mini-festival malých divadelních forem. Dvaatřicáté setkání, třináct (čtrnáct) amatérských souborů a sotva 100-150 diváků; i tato čísla prezentují Setkání divadel ve Valašském Meziříčí 2007.

K lístkům jsem se dostal vlastně náhodou z pátečního nicnedělání a nudy ve Valmezu. Na žádném setkání jsem doposud nebyl a tento divadelní festival byl pro mne procházkou do neznáma. Jak by asi každý z vás očekával v divadle, oblek, polobotky a pokud možno co nejlépe sladěnou kravatu s košilí. I mé očekávání bylo nad míru překvapivé. Ještě že jsem si vzal místo společensky úborových kalhot rifle (díky tomu, že venku bylo hnusně, tál sníh a pršelo).

Atmosféra malé jevištní formy je poněkud odlišná od toho, na co jsme v Národních divadlech zvyklí. Hemžíte se mezi mladými lidmi, kde drtivá většina z nich má herecký potenciál a buďto hraje v nějakém představení, nebo ho režíruje. Na společenský oblek jsem za celé dva dny nenatrefil a to ani u odborné poroty složené z Alexeje Pernicy (divadení teoretik, pedagog brněnské JAMU), Vladimíra Fekara (dramaturg Městského divadla Zlín), Mgr. Veroniky Rodriguezové (pedagog CVČ Ulita, členka odborné rady NIPOS-ARTAMA), Kláry Špičkové (dramaturgyně Národního divadla moravskoslezkého Ostrava) a Pavla Procházky (divadelní režisér).

Představení se střídala (kdo zná Valmez, tak jedno se hrálo v M-klubu a vzápětí druhé v JKZ) jedno po druhém, na malém a velkém jevišti. Atmosféra neuvěřitelně uvolněná, žádné napětí a společenský nepřípustné chování (u několika představení jsme popíjeli víno a dokonce i pivo). Jednotlivé hry byly rozličné a tak jste za jeden den viděli několik komedií, parodií, vtipnou odvyprávěnou kriminálku, nebo i taneční představení; hry nebyly moc dlouhé v rozpětí od 40 minut - 1,5 hodiny. Musím však podotknout, že pro běžného návštěvníka divadla je tento maratón unavujícím kolotočem, kdy nepomáhá ani kafe ani pchu-er. Poslední dvě představení se dají sledovat jen se zápalky na víčkách.

DUONASEKYRU - PROJEKCE POKOŘENÍ

Dle mého nejlepší představení (snad až po VYROB SI SVÉ LETADÝLKO - MALÁ VEČERNÍ SNÍTKA, ale ta byla mimo soutěž). Dialog mezi prokazatelně zdravým pacientem a na pohled psychicky nemocným doktorem, který svého pacienta dávkoval léky. Pomatený doktor si získává své diváky hlášky typu “každá strana má svou minci” a nemohoucností vyslovit větu souvisle. Pro mne bylo toto představení poměrně bolestné, neboť bránice a ústní panty dostaly zabrat. Celý zážitek umocňoval pohled na nemohoucí herce, kteří se v některých pasážích zkrátka neudrželi a smáli se s publikem.
Jak uvedli později na semináři (kde porota kritizovala jednotlivá představení), jednalo se o naprostou improvizaci, čímž si zajistili výhru celého festivalu a postup na celostátní přehlídku ŠRÁMKŮV PÍSEK 2007.

HODY, HODY, DOPOHODY - VIR-REALISMUS

Představení Rožnovského sboru o poměrně aktuálním tématu. Mladý muž, který svůj život tráví na počítači zatouží po lásce a podá si inzerát na internetovou seznamku. Jednotlivé slečny, které se mu na inzerát ozvaly se představují divákům ve svém pravém světle. Opravdu poučné představení!

TOM A JEFF - PROUŽKY

Velice vtipné a trochu vulgární ztvárnění dvou scének, které porota docela tvrdě odsoudila. Publikum však v hledišti praskalo smíchy. První scénka trochu bez děje, ale v každém dialogu gag.

Další, další a další…

Festival byl osobitý, vtipný, vážný, pošetilý, přesto velebený. Kritici byli zlí i hodní a diváci upřímní (to když začali hromadně odcházet). Příští rok určitě zase, cena se nedá s celkovým zážitkem porovnat.

Mí Andělé roku 2006 Březen 18, 2007

Několik málo minut, co odzvonila prestižní anketa českého hudebního průmyslu. Letošní ročník mne opravdu potěšil; jednak se v mých, stále teenagerových, očích na obrazovce objevil Krajčo, na jehož postavu pohlížím s nadšením a žárlivostí; a jednak se Krajčova skupina “The” Kryštof umístila tam, kde se dá (oprávněně).

Objevem roku cikáni

Jak se zdá, nakonec ten náš národ není zase tak diskriminační, jak se zdá a mluví v televizi. První věc, na kterou jsem si vzpomněl byl článek Davida Grudla v reakci na tenkrát začínající aféru Jiřího Čunka. Gipsy.cz si to jistě zaslouží, ačkoliv můj vztah k hip hopu je věhlasně záporný; rozhodující pro mne je, že cikánská hudba je opravdu jedna z nejlepších a pokud bych měl jmenovat velmi kvalitní skupinu, tak jedině Gogol Bordello, kteří z USA loni doletěli na Colours of Ostrava (Gypsy punk).

Skladba roku

Můj kladný vztah ke Kryštofům sčítám již na nějakou řádku let. Přesto bych tento titul osobně daroval Wanastům. Proč? Protože přišli nato, jak se dostat otevřenou zlomeninou srdečního svalu na vrchol hudebních žebříčků (po tolika letech; že by je nakopla reklama od T-mobilu?).

Pusinku na prdel, aneb polib te mi pr…

Lepší než nějaké zmatené snímky z koncertu v hale, lepší než radioaktivní běžci v teplákových soupravách a anténou v ruce. S těží dvouminutová skladba doprovázená tou nejmilejší a nejvtipnější anotací těžkého života železničářů (a přesto tak mile primitivního).

• Videoklip Pusinka na prdel
• Kryštof
• Gogol Bordello

OSA - Zpíváš? Zaplať! Leden 23, 2007

Student, posluchač - uživatel, který hudbu z internetu stahuje (dále ji však nikomu jinému nenabízí)
Hloupý student - uživatel stahující hudbu přes p2p sítě
Zlodějíček - uživatel, který hudbu na p2p sítě umisťuje
Hacker - uživatel, který hudbu zbavuje ochrany proti kopírování
Zločinci - většinou organizovaná skupina lidí nabízející nelegálně přepalovanou hudbu k prodeji (nejčastěji Vietnamská komunita v okolí pohraničí)
Mafie - silně nebezpečná, organizovaná skupina pod názvem OSA; pomocí demagogie, podpory ještě silnější mafie umístěné v nejvyšších kruzích společnosti, okrádá umělce, posluchače a kulturu.

Mnozí již dávno ví, že OSA tvoří jakýsi pomyslný podstavec celé té pyramidy, na jehož vrcholu stojí obyčejný uživatel. Nebýt právě takové zločinecké organizace, jakou OSA je, pyramida by neexistovala!

A tak mě zase po delší době nepřekvapilo, že se pracháčům zachtělo peněz. Takřka zaskočen jsem však byl, když jsem zjistil, že tato MAFIE vydírá peníze dokonce i po neziskových organizací, dobročinnostech a po podpoře nově vznikajících hudebních skupin.
Další krok k soustředěnému podepisování petic za zrušením takové mafie, jakou OSA je

Jak se objevilo na Lupa.cz, provozovatel “internetového rádia” freemusic.cz musí zaplatit peníze za provoz, ačkoliv žádný interpret, který v rádiu vystupoval není OSou zastoupen. To mi opravdu nejde do hlavy.

Výrok Romana Strejčka z OSA: V rozsahu ustanovení § 101 odst. 9 autorského zákona, se účinky licence poskytnuté hromadnou licenční smlouvou kolektivním správcem automaticky ze zákona rozšiřují také na autory (nositele majetkových práv autorských) nezastupovaných smluvně kolektivním správcem OSA.

Nezastupovaný autor má právo přihlásit se do evidence OSA, aby získal autorskou odměnu za taková užití svých děl, a to až tři roky zpětně.

Závěr:

• Chcete-li provozovat internetové rádio, budete si to muset zaplatit (a to i v případě, že vše co v rádiu hraje je nezastupováno mafií OSA).
• Chcete-li si vypálit záznam domácího videa, svého programu, či zálohu, koupí média podpoříte mafii.
• Rádio v zaměstnání je jeden z nejtěžších hříchů postihovaným mafií.
• Pořádání vlastní párty, diskotéky je zakázáno bez svolení mafií (a opětovně i v případě, je-li Dj zastupován někým jiným)

Indie Tip IV. - Glen Hansard Prosinec 14, 2006

Irská hudba má světu mnoho co nabídnout. Své o tom svědčí i člověk, který večeří s Bobem Dylanem, je srovnáván s takovými protagonisty, jako je Mark Geary, Josh Ritter, či Damien Rice - Glen Hansard.

Poprvé jsem se setkal s Glenem asi před pěti lety na náměstí ve Valašském Meziříčí, kde jako (atrakce?) žebrák zpříjemnil horké letní odpoledne tisícům lidí. Šťastný člověk v hnědé košili, tmavých manšestrových kalhotech a zrzatými kudrlinky na hlavě zde na poměrně starou a zachovalou šestistrunnou kytaru hrál ty nejzajímavější skladby, které nám, ani nikomu v této republice nebyli známy. A přitom nikdo netušil, že je to zrovna nějakej Glen Hansard, který v rodném Irsku znamená to co u nás Dan Bárta; že měl již na kontě dvě vydaná CD se svou skupinou The Frames; nebo že takřka každé malé dítě v Irsku zná jeho písničky nazpaměť. Tenkrát k nám prostě přišel pouze s kytarou a sedl si na chodník, jak to dělávají žebráci na Karlovém mostě. Bylo to mé nejkrásnější setkání s žebrákem!

Místní noviny jej však hned uvedly v pravém světle, kdo to je a co pro své rodné Irsko znamená. Aby také ne, šéfredaktor (nebo vlastník?) místní novinové publikace Irgl si vzal Glena za svého hosta (z čehož pak pramenily další a další změny jak v životě Glena, tak v životech rodiny Irglových včetně celého města).

Životopis

Glen se narodil v Dublinu, kde později posbíral také svou celou skupinu The Frames. Matka i otec se pohybovali v chudých kruzích (Glen kdysi vzpomněl na to, jak k nim domů docházela známá - prostitutka). Přesto je (jako většina Irů) křesťan. Ve škole mu to moc nešlo a když se měl rozhodnout, kam po základce dál, sám jeho učitel mu doporučil vykašlat se na školu a věnovat se umění. A tak taky udělal.
Jako mladý nadějný muzikant vyšel do ulice se svou kytarou po dědečkovi a začal žebrat. Vedl bohémský styl života. A tak bloudil a hrál po hospodách, až si se svými kamarády (z hospody) založil skupinu The Frames. Lepší příklad, jak z chudinské hudební skupiny z ulice udělat “modlu” najdeme snad už jenom u The Beatles.

Glen začal psát své písničky a hráli v Dublinských klubech. Jistou formu popularity na ulici nabyli, ale to hlavní je čekalo. Se svým kamarádem, který pracoval na poště (jako ochranka a hlídač) se domluvil, zda by nemohl na bezpečnostních kamerách natočit se skupinou první videoklip - Revelate. A tak se i stalo. Nejlevnější videoklip, který byl kdy odvysílán na nočním programu MTV. Pak se to rozjelo. Ozval se schopný label, natočili desku, vyjeli na turné. A po obrovském úspěchu doma přešli hranice - Anglie a později né moc úspěšné turné v Americe.

Dnes se řadí mezi nejúspěšnější hudebníky v Irsku. Má kontakty s tou nejvyšší hudební scénou světa (byl mezi tou malou hrstkou těch, kteří mohli jít na pohřeb Kurta Cobaina, zpěváka z Nirvany) a Českou republiku si oblíbil natolik, že festivaly projíždí (skoro) všechny. Ve Valašském Meziříčí (město hudby - domnívám se) však tráví času mnoho. Našel zde Markétu Irglovou, se kterou vydali své CD, objevili se několikrát na obrazovkách České televize, nebo doprovodili český film Kráska v nesnázích.

Nejznámější skladby

Ta první nejznámější skladba, která kdy ohromila svět je Revelate (nejlevnější videoklip). Avšak naprosto nejoblíbenějším hitem posledních let je Star Star. Z “nové” The Frames - Burn the maps bych mohl jmenovat například: Finnaly, Fake. Avšak jeho zdrojem inspirace je ve velké míře tvorba Markéty Irglové, která sama píše texty. Jeji Falling slowly vyšlo například i na nové desce The Frames. Ať už tu napíšu tu, nebo tu skladbu, stále platí, že každému sedne něco jiného.

Glen je prostě žijící legenda, jež se nestihla spálit mediálním ohněm a zůstává na pozadí vrcholného umění. Kdo se však o hudbu zajímá, nemůže tohoto hlasově nadaného “žebráka” přehlédnout. Jeho koupí CD nic neztratíte, ba naopak.

Další Tipy

Indie Tip III. - Damien Rice Prosinec 6, 2006

Damien Rice je v tomto seriálu prvním singer-songwriter, přesto pomyslně patří do skupiny INDIE. Irský zpěvák, který ještě v roce 1999 hrál se skupinou Juniper dnes střeží vrcholy zastesklých písničkářů.

Když dnes o něm píšu, musím zmínit, že má akorát narozeniny (30 let) a vydal svou druhou desku “9″. Na své první album čekal poměrně dlouho; dlouhou dobu cestoval po Evropě a když si rozmyslel, jak prorazit, zavolal svému bratranci (který skládal hudbu do filmu James Bond) a nahrál desku “O” (dnes se čítá na 2 miliony prodaných kusů). Ihned po vydání (2002) se strhla lavina. Hudební kritici jej chválili a se svým prvním albem prorazil do celého světa snad vyjma České republiky (a to i za předpokladu, že na albu se nachází skladba “Prague”).

Jeho plouživý styl, hrající si s tichem, řvem a vážnou hudnou je již příliš neoriginální. V roce 2002 to spoustu lidí zaujalo, neboť nikdo ještě neznal James Blunta, Sigur Ros si hrála po svojem a Glen Hansard s Markétou Irglovou teprve začínal. Dnes je trh tímto přesycen a nové album “9″ se tak stal po měsíci vydání zklamáním. Přesto trvám natom, že příznivci jeho skvělého rozsahu, neuvěřitelné křehkého hlasu Lisy Hannigen a violy (čela?) Vyvienne Long nemají o co přijít!

WWW STRÁNKY SKUPINY
TORRENT

Další Tipy

Indie Tip II. - Death Cab for Cutie Listopad 29, 2006

O americké indie-rock skupině se u nás moc nemluví. Přesto se najde hned několik českých indie duší, kteří je považují za šlechtu tohoto žánru. Tato veleúspěšná skupina s nominací na Grammy pochází z Washingtonu. Roku 1997 se tam zešli - Ben Gibbard, Chris Walla, Jason McGerr, Michael Schorr, Nathan Good a Nick Harmer.

Musicserver o nich napsal, že vypadají jako partička nebezpečných intelektuálů v čemž přesně vystihli jejich image. Kulaté brýle, odrostlé krátké vlasy; prostě panáčci, které by jste normálně na chodníku přehlédli. To co se v nich opravdu skrývá, dávají najevo na svých deskách. Těch mají na kontu hned 7 a dle mého a názorů odborníků je tím nejpodařenějším - Transatlanticism. Přesto v roce 2005 vydali Plans, které bylo nominováno na Grammy - nejlepší alternativní deska roku 2005.
Zatrpklá povaha Gibbarta se ve velké míře projevuje do jejich písní a tak se nedivte, když na albu naleznete většinu ploužáků; ostatně je to jejich stěžejní bod.
Na jejich oficiálních stránkách naleznete ukázky, poměrně kvalitní fotky z koncertů a videoklipy.

WWW STRÁNKY SKUPINY
TORRENT

Další Tipy