Dlouho jsem zvažoval zda tenhle autentický deník prubnout jako mini knížečku. A prubnul! Bez úprav a editací jsem sepsal e-book pojednávající lehko-vážné chvilky samoty a dobročiny na pustém ostrově, avšak s těmi nejbližšími, kteří mě každý den obklopují.
A bez Acrobat Readeru to neotevřete
Tenhle článek měla být malá nicneznamenající vsuvka toho, co všechno lze nalézt v čajovém šuplíku obyčejného písálka. Nemá žádnou hodnotu, není to degustace, není to recenze, není to nic oficiálního. Čaje nemají původ, nemají prodejce, nemají cenu, není-li nutné to zmínit. Pouze pro osobní účel v rámci úklidu myšlenek, chuti a čichu, vytříbení stylu, navození klidné atmosféry a pohodové práce. Zápisek měl obsahovat i rozsáhlou fotodokumentaci, ta se ale při archivaci zašantročila kdoví kam a vzhledem k tomu, že nemá valný význam, posílám pouhé tři fotečky.
Tie Guan yin I.
jemně fermentována přivezena v únoru
Vůně: před zalitím se rozvoněla velmi podobně jako mléčný oolong. Vůně mléčná, po prvním zalití se rychle vůně přetváří na klasickou sladce-květinovou bohyni s podtónem mléka.
Chuť: po prvním nálevu cca 70C se projevuje trochu mléčně se sladkým dojezdem. Absolutně nesvíravý nálev, sladkost se ztrácí v mléčný podtón.
Tie Guan Yin II.
velice fermentována s červeným označením
Vůně: kouřová, velice příjemná. Podle vůně soudím, že bohyně bude drsnějšího rázu.
Chuť: první nálev je málo výrazný a těžko lze z něj něco vyčíst. Malinko svíravá, jakoby kořeněný ocas
Tie Guan Yin III.
Taktéž velmi fermentovaná bohyně, otrochu více než předešlá.
Vůně: před zalitím nádhera, rozpomněl jsem se na dětství, přesto jsem nepřišel nato, počem to voní. Po zalití se rozvoněla do klasické sladké vůně bohyně. Druhé slití a vůně perzekuje to co dávala najevo před. Vůně suchého dřeva, nádhera, sladký podtext. Něco neuvěřitelného!
Chuť: Slívací nálev slaďoučký. Další nálevy lehce svíravé, ale příjemně.
Tie Guan Yin IV.
Trochu starší bohyně, která mi ve velmi malém množství zůstala v šuplíku, recenze je však tvořena ještě za dob, kdy stála zato.
Vůně: lehoučce nasládlá, je na ní poznat, že pro svou minirecenzi musela chvíli čekat. Bez žádných drsných podtónů, čistá sladko-květinová vůně, na jakou jsem u bohyň v česku zvyklý. Přesto nádherná.
Chuť: Tahle sorta v sobě nemá žádnou svíravost, květinová lahoda bez kyselosti. Ukázkový tie guan yin se sladkým ocasem, jenž v ústech trvá celé hodiny. Musím podotknout, že vydržela velké množství nálevů; což je znakem všech těchto recenzovaných bohyň.
Znáš ten zvuk lázeňských oplatků,
když srdce se lámou na půlky,
kousek pro tebe,
kousek pro mě,
lázeňské oplatky.
Pondělek jako každej jinej. Celá noc strávená na na wécé chrlící všemožné potraviny v těžko identifikovatelném stavu, holka co omdlela a cesta autobusem, kdy se další potraviny cpaly do hltanu, hrtanu a nosních přepážek. Další pondělek, co jsem po cestě do školy zažil neuvěřitelné situace (a do školy samotné vlastně ani nedošel).
Život se valí a duše blednou závistí
nakonec zůstanou v bezmocném obětí.Mňága a Žďorp - Spaste svoje duše
V nečem byl však tenhle pondělek nádhernej. Procházím ranním Hrachovcem (do Valmezu jsem z Rožnova nedojel, stokrát převrácený žaludek si vyžádal procházku na vzduchu) a vskrytu duše doufám, že to dnes přijde. Koukám na ranní zamrzlou rosu, přes kterou prosvítá slunce; přestává pršet, v zapadákově.
Prostě nádhernej den; koumám každej kout, celé orosené pole, na které pralo slunce, zelenou trávu, červený střechy. Dnes to prostě přijde, dneska musí.
A taky že jo.
Ze schránky trčí stokrát recyklovaný lístek, na kterém to je. Teď už jenom počkat tucet hodin a hurá na poštu. Vybral jsem bankomat a vyrazil k okýnku. Odevzdal rycyklovanej papír a převzal si K-R-A-B-I-C-I. Vánoce hadra. Schodiště v poště posloužilo výtečně k rozbalení celého překvapení. Nic se nemohlo stát, opodál mě pozoroval státní policista co měl řešit krádež (M-Ě-L); zaujala ho ta K-R-A-B-I-C-E. Papíry jsem roztrhal, nápisy dávaly vědět vše - KONICA MINOLTA 5D. Tělo, to je to hlavní, objektiv (18-70) pohoda, akumulátor, nabíječka, nějaké knihy, cédéčka, záručák, všechno vpořádku. V P-O-Ř-Á-D-K-U opakuji si, aby i policista pochopil, že se má opět začít věnovat krádeži. Balík si pyšně nesu na rukou domů. (pokračování příspěvku…)
Když jsem přemýšlel nad způsobem, jak uvést svou první galerii v tom nejlepší světle, napadlo mě vzít prostě jenom foťák a nechat jej mluvit za sebe. Tak se kochejte, dělal jsem natom ve volných chvilkách a stále čeká na své nedobytné naplnění!
Rok se s rokem sešel a máme tu osmičku. Takový kulatý rok, jaký tu ještě nebyl; dvě nuly a dvě kolečka postavená na samy na sobě. Snad je to jen magie čísel; takové chození pořád dokola, kolem něčeho a bez výsledku. To je ztráta času. Tak doufám, že mě se to týkat nebude.
V roce 2008 mě čeká plno zkoušek. Dal by se nazvat rokem studijním, je třeba se připravit na maturitu, která mě příští rok čeká. Ve škole to nebude jednoduchý rok; možná že se jedná o nejtěžší a nejsložitější školní období; a protože se ve škole tráví neúměrně mnoho času, nějakým způsobem se to projeví i do ostatních činností.
Rok 2008 dále napovídá skvělým příležitostem k podnikání. Ten rok minulý nebyl podnikově vůbec jednoduchý, minimální základ daně se pohyboval okolo 9 000,- což je pro studenta pochopitelně neúnosná částka. Pro letošní rok je minimální základ daně zrušen. Co tedy můžeme očekávat?
Rád bych mluvil o zaměření se na jednu cílovou činnost, ve které získám dostatečný um. Bohužel. Škola jako taková je, ač se zaměřením na elektrotechniku, se širokým záběrem. Nelze provozovat nic, v čem bychom se mohli vklidu živit (blábláblá). Takže se musím učit spousty teoretických žvástů, které nikdy nevyužiji (blábláblá) a hlavně, ztrácet čas, který mi nikdo nevrátí (blábláblá??). Tedy, bude to všeobecný rok. Něco z toho, támhle něco z tamtoho a taky tohodle.
Předsevzetí?
Studovat, studovat, studovat… vím, že to jediné mám na háku, je tedy třeba něco změnit.
Svoboda slova je nejcennější patent této doby a internet je nejlepší nástroj, jak své názory filtrovat do světa. Každý si může říkat co chce, jak chce a kdy chce; jakým způsobem se mu to líbí a zda zvolí tón agresivní, či klidný. Bohužel, stále mezi námi žijí komunistické skety, jenž tento pojem nahání husí kůži.
Setkávám se stále častěji s tím, že reakcí na blogový zápisek, recenzi, či pouhý komentář, je trestní oznámení. Dejme tomu, že si koupím v obchodě banány značky “Bananas”. Doma si je oloupu a zjistím, že jsou zhnědlé až běda, a nedají se v takovémto stavu požívat. Sednu k počítači a napíši blogový zápisek: “Dnes jsem si koupil banány “Bananas”, ale protože byly černé jak uhel, nedaly se žrát.” Za necelý týden se mi ozve právník zastupující značku Bananas požadující odškodné v hodnotě 100 000,-. Dle jeho slov jsem společnosti Bananas poškodil jméno, neb banány byl čerstvé a zhnědnutí je dle odborného posudku nemožné. A co potom?
Jsou dvě možnosti. Buďto se jim omluvíte a celý článek smažete s tím, že poté vás k tomu soudu nepošlou. A to i v tom případě, jste-li silně přesvědčeni, že pravda je na vaší straně; ku prospěchu společnosti Bananas, nemáte prostředky na právníka, jste chudý student a nebaví vás pobíhat po soudech a soudit se za každou pičovinu.
Anebo tvrdě povstanete, podáte trestní oznámení za dovoz zkažených potravin a budete celé dny posedávat na jednáních s právníky, dolovat peníze za právníky a dojíždět na jednotlivá slyšení. A to pořád nebude pomsta jistá, neb, jak všichni tušíme, stále žijeme v banánové republice, kde je vše možno. Banány sežral pes a po důkazech ani památky.
Jakou možnost by jste si vybrali?
Ředitelé firem jsou sráči!
Odejdu od blogového zápisku k serióznímu článku na seriózním webu. Redaktor zveřejní svůj subjektivní názor na věc a je zato poslán k soudu. Byť je nejasné, zda má pravdu nebo ne; v každém případě, má právo vyslovit svůj vlastní názor.
Místo toho, aby vedení společnosti věnovalo čas na vyjasnění nejasností; věnuje ČAS i PROSTŘEDKY na trestní oznámení (nebo zastrašení). Spousty jednatelů dnes neumí tyto situace řešit jinak. Připadá mi to naprosto dětinské, tzv. “žalování” a ještě více bezúčelné. Vizitka jednotlivých společností přitom neúměrně klesá. Nakolik účinná může být komunikace s redakcí si nedovolím ani domyslet. Avšak stále platí to, že podnikání u nás znamená pouze právničinu.
Bezduchá sketa
nemajíc osudu,
vleče se ve stádě
polonahý v kvádru.
Bankrot,
polohlas vyřčený
a zrádci?
Jen se dělejte hrdými!
Narodil jsem se pro vlast,
pivo, knedlíky a ženu.
Přezíravče!
Žárlivci vyřčenému.
A tak zpatra
mluvím
a padám.
Sním o soucitu
ke stádě i k ženám.
