Kaderas Blog - dePRESS

Ja Soldat! Únor 18, 2008

“Stát, nebo střelím!
předložte si dotožnosti”
Jožo vystrašeně pohlédl na Standu. Oboum se roztřásly ruce ještě více, než doposud.
“Zaběhl nám tu pes      ” odvětil Standa.
“Prosím ty totožnosti
Jožo Sápal, ročník osmdesátejpátek” povzdychoval uniformovaný pohraničář s hvězdou na čele, zatímco si prohlížel totožnosti obou uprchlíků.
“Černý vlčák, pane, měl bílej flek na hřbetu, pane strážník”
“Kudy běžel?”
Jožo se rozhlédl kolem sebe. Nic víc než hlubá stráň a hluboký les zde nebylo.
“Tudy, pane, tudy!” ukázal na vyšlapanou lesní pěšinku v lese.
“Tak to již určitě doběhl k nám na základnu,
pojďte, půjdeme se podívat.”
Standovi vyrazil na čele pot. Tep se mu zrychlil a zatmělo se mu před očima. Pohlédl na Jožu, jemuž se rozklepaly kolena.

Pohraničář se ohlédl. Jožo chvíli nechápavě pozoroval stezku; výstřel.
Standa se pokusil utéci.
“Stále si trváte na zaběhlém psu?” ironicky odvětil pohraničář mířící kalašnikovem na Jožu.
“Vy zkurvený komouši!” řval Jožo
Samopal byl připraven k výstřelu a byl by již vystřelil, kdyby se zde něco nemihlo. Jakási černá můza s bílým flíčkem na hřbetě odzbrojila pohraničáře a zakousla se mu do krku.

“Pojď sem milá, jak jsi to dokázala?” Mazlil se Jožo s vlčákem.
“Budu ti říkat osvobozená, milá, moje milá”

• Novinky
• Aktuálně
• New Yourk Times

http://youtube.com/watch?v=E_ztQ8sYlhQ

Má první vinařská skrupule Leden 16, 2008

Čaj mám rád; a je to na mě, doufám, trochu znát. Opravdu, velmi rád holduji čajovým dýchánkám, miluji svěží vůni čaje, jako bych se po otevření dózy s čajem najednou ocitl vysoko v horách zamlžené Číny. Náádech a výýdech. Neuvěřitelné, jak čistý vzduch tam mají; prostě nádhera, člověku se o tom zdá. Jak prosté, jen nádech a výdech. Ale to jsme v jiném vínku :c)

O degustaci, lze-li to tak napsat, již něco málo vím. Je to dost nato, abych uspokojil tělo i duši, málo nato, abych se začal vydávat za someliéra. Pche. Someliér, plácám. Je čas své čajové zkušenosti přenést i na sourozenecký obor, v evropě s častějším výskytem. Na vinařství. Tedy, né že bych chtěl vinařit, pouze cvičit chuťové receptory (pohárky), učit je novým věcem a rozšiřovat tělu i duši nové obzory.

Mezi čajem a vínem je pramálo velkých rozdílů. A ten největší z nich je ten, že víno je z Francie a čaj z Číny. Zbytek je jen o tom, jak se k tomu tamější staví; francouzi spojují víno a ženu, číňané čaj a filozofii. Tedy, co nenajdeš v čaji, hledej ve víně (a naopak).
Obojí považuji za exaktní vědy; pro ukázku společných jevů:

• Víno je keř, ze které se sbírá hrozno v daném období za daných podmínek.
• Čaj je keř (někdy strom), sbírají se lístky také jen v daném období a za daných podmínek.

• Víno se dělí podle zpracování na bílé, červené, růžové (fakt se jedná o víno?)
• Čaj se dělí podle zpracování na zelený (jemný čaj je považován za bílý, i když to není pravda, komerční svět to tak má rád), červený (u nás černý), pu-erh a další

• Další dělení vína - suché, polosuché, sladké, polosladké; jakost - pozdní sběr, výběr z hroznů, ledové víno, slámové víno..
• Další dělení čaje - suchý, svíravý, sladký (K.Valter); období sběru - first flush (první sběr), second atd…

• Kategorie vína podle oblasti a zpracování (výběr hroznů, čas sběru): Modrý Portugal, Muller Thurgau, Ryzling, Sauvignon, Svatovavřinecké…
• Kategorie čaje podle oblasti a zpracování (výběr čaj. lístků, čas sběru): Lung Jing, Chun Mee, Mao Feng, Mao Chan, Tie kuan yin atd..

• Účinky vína na organismus: antioxidant
• Účinky čaje na organismus: antioxidant

A je toho mnohem více. Hlavně způsob degustace (ještě mě napadá archivování, no, to by bylo na dlouho). Tedy, nebude asi žádným překvapením, že se čaj a víno musí vzájemně krásně doplňovat; tudíž, čajomilci jsou často odborníci na víno (naopak to bývá horší).

A tak jsem začal i já s vínem. Jsem přeci moravák a víno moravské není víno kravské; ba naopak. Na Moraviu je pohlíženo s vinnařským respektem.
V pátek fotím ve studiu (teď je myšleno večerní focení); co si tedy okořenit focení příjemnou atmosférou a dobrým vínem. Vyšel jsem naslepo do vinotéky (u tržnice ve valašském meziříčí), nechal si vysolit na stůl deset láhví a vyposlechl rychlokurz plný doporučení. Inu, jako vinař jsem zatím nepoužitelný, tak jsem vzal poslepu Víno od pana Marcinčáka - Svatovavřinecké 2003 pozdní sběr.

Víno Marcinčák - Svatovavřinecké; pozdní sběr 2003

Odrůda: Svatovavřinecké
Ročník: 2003
Přívlastek: Pozdní sběr , Suché
Oblast, podoblast: Morava, Mikulovská
Obec, viniční trať: Novosedly na Moravě, Nad sklepy

Proč právě tohle? Protože příležitost začít na sebe nedá čekat a pozdní sběr bylo jediné, čemu jsem z čajomilství jakžtakž rozumněl. Cena byla trochu vyšší, ale za kvalitu se musí platit: 300,- Kč

Po otevření láhve mě zaujal korek, neb byl nasáknut fialovou barvou. Přivoněl jsem k němu a ucítil tu pravou moravskou dolinu. Vonný nádech borůvek a ostružin se pomalu měnil ke kakaovým tónům. Skvělá vlastnost, pozorovat víno, jak se pomalu mění a každou chvíli převládá jiná chuťová složka! Rozlil jsem do skleniček a se zaujetím pozoroval mohutnost vína. Fakt hustý voe! Víno bylo tmavé, provonělo fotografii a rozlívalo se nám v hrdle. První sklenička ve mě vzbudila dojem slaďárny, ale později se mi rozevřela v ústech svíravost. Tříslovina byla na můj jazyk tak akorát.
Tak tohle byla chlapče práce pana Marcinčáka, říkají mu Svatovavřinecké; jen pro zajímavost, vinařství Marcinčák je ve světě proslulé slámovým vínem. Tak abych nezapomněl.

Na začátek své vinařské stezky jsem si asi lépe vybrat nemohl. Anebo mohl, ale to teď ještě nevím, čeká mě dlouhá cesta zkoušení a ochutnávání. Při focení je to skvělý doprovod :c)

Mobilní historie - od pravěku po současnost Prosinec 4, 2007

Již dávno mě nebaví honit se za novějším a novějším mobilem s lepším rozlišením, menším rozměrem a rychlejší uzávěrkou. Potřebuji něco co mi na 100% zprostředkuje hovor kdykoliv potřebuji (kdykoliv potřebuje někdo mě), něco na čem lze napsat jednu esemesku v rozmezí jedné minuty a hlavně něco, co stářím neodchází.

První láska!

Mou první a na dlouho jedinou byl Siemens C30. Velký důraz kladu na její něžnost, oblé tvary a barvu, kterou doposud nic jiného nepřekonalo. Byla to ONA. Její růžové podsvícení uchvátilo nejednoho diskanta; svými rozměry patřila mezi modelky (přesto měla vše na správném místě). Byla dokonalá. Tedy takřka dokonalá. Její dvouřádkový displej začal vypisovat chybu “Závada na SIM kartě”. A tak šla exkluzivita stranou.

Šarm oblostrosti

Na Vánoce mi Ježíšek přinesl ohnivý Siemens MC60. Měl foťák! V té době (rok ????) se to jen tak nenosilo. Barevný displey jsme obdivovali v letácích. Polyfónní melodie jsme znali pouze z česko-francouzského Sagemu! A ta červená klávesnice do OXka; jen škoda, že se tak rychle vyšmatlala. Byl by chudák sloužil dodnes, kdyby nechodil Ježíšek s mobily co druhý rok.

Lidová elegance

Můj první SonyEricsson byl k700i. Tehdy nejdostupnější mobil vyšší třídy. Uměl ledacos. Javu, MP3, fotky ve vyšším rozlišení, dostal jsem k tomu sluchátka, mám na počítači bluethoot. Prostě balada. Víc než vzhled mě nadchly funkce. Vlastně jedna funkce. Vzdálené ovládání počítače. Dodnes jsem to naplno využíval. Sednu na gauč a pomocí joysticku pojíždím kurzorem po obrazovce; nevlastním bezdrátovou myš ani klávesnici, takže to byla pro mne evoluce. Panečku a to rozlišení v hrách! Kolik hodin ve škole jsem strávil nekonečným turnajem v tenisu (který nikdy nešel uložit) nebo házením šipek se sousedem. Asi se nemohu ani divit, že mi joystick prostě odešel; ale té nule (0) se fakt divím, vůbec jsem ji nemačkal a je absolutně nefunkční. A když už odešla i nabíječka, je třeba volit nástupce (opět na Vánoce a opět po dvou letech).

Hledáme novou SuperStar!

Ve hře je Nokia 3109 Classic, který má od bluethoot přes MP3 snad vše, co moderní telefon mít má. Výhodou je absence fotoaparátu (čímž se ušetřili penízky na mnohem potřebnější funkce). Nevýhoda je ta, že Nokia neumí ovládat počítač tak jako SonyEricssony. Takže bych to zároveň s Nokií viděl i na novou bezdrátovou myšku.

Na druhé straně stojí SonyEricsson k510i, který je prototypem mého předešlého mobilu. S plusy i mínusy. A nevím, zda chci podstoupit znovu to riziko časově omezeného joysticku. Navíc funkčně je mnohem chudší než Nokia.

A proč se vlastně lidé bojí počítače? Září 26, 2007

Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří by rádi pracovali s počítači, ale mají jisté zábrany. Každý potenciální rodič přichází do styku s chorobou, o které se pokusím trochu rozepsat.

Choroba nebo strach?

Choroba - napadení imunitního systému, který se neubránil a podlehl. Vpusti do těla “zlobříky”, jenž napadají tělo i duši. Je-li člověk chorobný, jde k lékaři, dostane léky a léčí se. Zpravidla se dá choroba léčit.

Strach - nejedná se o chorobu, jak se někteří mylně domnívají. Jde o zcela přirozenou vlastnost umožňující rozeznávat nebezpečí. Strach zajistí vyplavení adrenalinu, jenž dává do funkce všechny smysly s největší prozřetelností.

Z výše uvedeného vyplývá, že strach z počítače je nesmysl. Stejně tak se nejedná o žádnou chorobu. Z hlediska psychiky se jedná o zábranu. Něco, co člověku říká “tohle není pro tebe kámo”, aniž by mu TO vysvětlilo PROČ?

Papír a tužka

V mladé frontě dnes se dnes (WTF?) rozepsali o lidech nesnášející techniku (=počítače). Rozhovor se třicetiletou studentkou byl velice zajímavý, nýbrž opomíjející pořekadlo “Starého psa novým kouskům nenaučíš”. Není tak divu, proč autor článku nepřišel na důvod neschopnosti studentky pracovat na počítači. Ženská, která má doma dvě děti a je zvyklá se z učebnice naučit 3/4 textu nazpaměť, prostě e-learning nepochopí. Pragmaticky řečeno, pokud se v tom člověk nenarodí, ztrácí takřka veškerou možnost tomu porozumět (samozřejmě, vyjímka potvrzuje pravidlo).

Není to třeba nijak zvlášť nafukovat. Žijeme v době, kdy se nevinně mstíme rodičům za předrevoluční zaostalost.

Ztratit zábrany znamená riskovat

Častým důvodem, proč se lidé opatrně vyhýbají zapnout počítač je samotná obava z toho, že by mohli počítač zkazit.

“Mám dát KŘÍŽEK nebo STORNO?”;
“Jednou nebo dvakrát kliknout?”

Jedinou možností, jak se s počítačem zblížit, pochopit jej a naučit se na něm pracovat je - dělat to, co by udělalo dítě. Zní to směšně, ale má to svůj rozum. Dítě nevidí to, co se stane potom. Je zkrátka zvědavé, takže zkouší všechno. Zatímco dospělý člověk si řekne “Co když se to zkazí?”, dítě napadne maximálně otázka “Co se asi stane, až na tohle kliknu?”.

Je třeba si uvědomit, že počítače nejsou již záležitostí pouze pro nějakou smetánku. Slušný počítač si může dovolit snad každý (= skvělé počítače se stále prodávají po bazarech). Jde-li tedy o materiální záležitost, neměl by být člověk vystresovanější víc, než když usedá za volant Škody Favorit.

Druhá, podstatnější věc je, že i když se něco posere, lze vše navrátit. Obyčejný smrtelník bez zájmu k počítači jen sotva dokáže počítač poškodit natolik, aby u toho musel technik strávit víc než hodinku (=1 hodina = 200,-).

Třetí, ne zcela obvyklá. Jedná-li se o první počítač, není žádný problém říci technikovi, ať vám počítač zajistí pro práci se začátečníky. Jedná-li se o klasický windows, při správném (primitivním) nastavení se takto učenlivý uživatel nedostane k žádným důležitým souborům, které by mohl nějakým způsobem ohrozit. Dokonce mu bude zabráněno smazat jakákoliv data. Zkrátka, dostane počítač, se kterým může dělat cokoliv, aniž by se tomu počítači něco stalo .

V tomto jsou Linuxy stále trochu popředu. V operačním systému Linux Suse se rovnou po instalaci uživatel objeví pod chráněným účtem. Respektive administrátorský účet je chráněn heslem a tak i veškeré nastavení počítače (= tzn. ROOT).

Není tedy čeho se bát. Vskutku. Myšlení dítěte je geniální :-)

Setkání divadel - malé jevištní formy 2007 Březen 28, 2007

Za velmi příjemnou cenu (tuším 120,-) jste mohli ve dnech 23.3. - 24.3. shlédnout mini-festival malých divadelních forem. Dvaatřicáté setkání, třináct (čtrnáct) amatérských souborů a sotva 100-150 diváků; i tato čísla prezentují Setkání divadel ve Valašském Meziříčí 2007.

K lístkům jsem se dostal vlastně náhodou z pátečního nicnedělání a nudy ve Valmezu. Na žádném setkání jsem doposud nebyl a tento divadelní festival byl pro mne procházkou do neznáma. Jak by asi každý z vás očekával v divadle, oblek, polobotky a pokud možno co nejlépe sladěnou kravatu s košilí. I mé očekávání bylo nad míru překvapivé. Ještě že jsem si vzal místo společensky úborových kalhot rifle (díky tomu, že venku bylo hnusně, tál sníh a pršelo).

Atmosféra malé jevištní formy je poněkud odlišná od toho, na co jsme v Národních divadlech zvyklí. Hemžíte se mezi mladými lidmi, kde drtivá většina z nich má herecký potenciál a buďto hraje v nějakém představení, nebo ho režíruje. Na společenský oblek jsem za celé dva dny nenatrefil a to ani u odborné poroty složené z Alexeje Pernicy (divadení teoretik, pedagog brněnské JAMU), Vladimíra Fekara (dramaturg Městského divadla Zlín), Mgr. Veroniky Rodriguezové (pedagog CVČ Ulita, členka odborné rady NIPOS-ARTAMA), Kláry Špičkové (dramaturgyně Národního divadla moravskoslezkého Ostrava) a Pavla Procházky (divadelní režisér).

Představení se střídala (kdo zná Valmez, tak jedno se hrálo v M-klubu a vzápětí druhé v JKZ) jedno po druhém, na malém a velkém jevišti. Atmosféra neuvěřitelně uvolněná, žádné napětí a společenský nepřípustné chování (u několika představení jsme popíjeli víno a dokonce i pivo). Jednotlivé hry byly rozličné a tak jste za jeden den viděli několik komedií, parodií, vtipnou odvyprávěnou kriminálku, nebo i taneční představení; hry nebyly moc dlouhé v rozpětí od 40 minut - 1,5 hodiny. Musím však podotknout, že pro běžného návštěvníka divadla je tento maratón unavujícím kolotočem, kdy nepomáhá ani kafe ani pchu-er. Poslední dvě představení se dají sledovat jen se zápalky na víčkách.

DUONASEKYRU - PROJEKCE POKOŘENÍ

Dle mého nejlepší představení (snad až po VYROB SI SVÉ LETADÝLKO - MALÁ VEČERNÍ SNÍTKA, ale ta byla mimo soutěž). Dialog mezi prokazatelně zdravým pacientem a na pohled psychicky nemocným doktorem, který svého pacienta dávkoval léky. Pomatený doktor si získává své diváky hlášky typu “každá strana má svou minci” a nemohoucností vyslovit větu souvisle. Pro mne bylo toto představení poměrně bolestné, neboť bránice a ústní panty dostaly zabrat. Celý zážitek umocňoval pohled na nemohoucí herce, kteří se v některých pasážích zkrátka neudrželi a smáli se s publikem.
Jak uvedli později na semináři (kde porota kritizovala jednotlivá představení), jednalo se o naprostou improvizaci, čímž si zajistili výhru celého festivalu a postup na celostátní přehlídku ŠRÁMKŮV PÍSEK 2007.

HODY, HODY, DOPOHODY - VIR-REALISMUS

Představení Rožnovského sboru o poměrně aktuálním tématu. Mladý muž, který svůj život tráví na počítači zatouží po lásce a podá si inzerát na internetovou seznamku. Jednotlivé slečny, které se mu na inzerát ozvaly se představují divákům ve svém pravém světle. Opravdu poučné představení!

TOM A JEFF - PROUŽKY

Velice vtipné a trochu vulgární ztvárnění dvou scének, které porota docela tvrdě odsoudila. Publikum však v hledišti praskalo smíchy. První scénka trochu bez děje, ale v každém dialogu gag.

Další, další a další…

Festival byl osobitý, vtipný, vážný, pošetilý, přesto velebený. Kritici byli zlí i hodní a diváci upřímní (to když začali hromadně odcházet). Příští rok určitě zase, cena se nedá s celkovým zážitkem porovnat.

Zdravý životní styl, životní prostředí a hnutí za cokoliv Březen 19, 2007

Život je krátký. Život je až příliš krátký nato, aby člověk udělal něco pro své zdraví, nedej Bože pro zdraví někoho jiného. Nechci teď vyrukovat s tím, jak se mají děti v Somálsku, že ve Vietnamu není co jíst a že každý den v Africe umírají desítky (stovky?) dětí na hlad. Ačkoliv i to je pravda, kterou nikdo nechce slyšet (natož aby si ji dobrovolně přečetl). Pocítili jste úzkost? Zahalila vás sobeckost a rozhodli jste se, že tohle nemáte zapotřebí číst? Ten kdo vydržel až na tento řádek, může již dále klidně pokračovat; nic horšího se v článku neobjeví.

Pomáhejte, ale nepřeceňujte se

Cesta za dobročinností je dlouhá, ale relativně pohodlná. Je to jako posilování; není dobré začínat s benchováním 200kg. Netrénovaného člověka to položí, nic dalšího nezvládne a místo toho aby udělal něco užitečného, si vlastně uškodí. Stejně tak u dobročinnosti. Asi není příliš vhodné vzít deset tisíc a poslat to na účet nějaké nadace s pocitem, že už mám nadosmrti vystaráno. Je třeba dělat krůčky malé a prioritně začít u sebe.

Životní styl

Ještě nikomu neuškodilo pár minut cvičení a zdravá výživa. Bio potraviny jsou dnes hitem a je spíše jen otázkou času, kdy se to celé zase zvrtne a za BIO potraviny budou vydávány i potraviny z farem, které jsou stejně chemické i dnes. Přesto je dokázáno, že člověk za rok průměrně zmlsá 2,5kg chemie. Asi to není nic příjemného, ale dle mého jsou čísla velice mírná (na posezení jsem schopen dát půl kila medvídků Harribo).

Je dobré, když si člověk vyhlídne alespoň jednu věc, která ho baví a která je zdraví prospěšná. Hovořím teď samozřejmě i o čajích a čajovnách; jen škoda, že takových fenoménů není více.

• http://www.zdravi-zivot.cz
• http://www.zdravyzivot.com/
• http://zdravi.foodnet.cz/
• http://www.kostnidren.cz/
• http://www.bumbarisparis.org/

Životní prostředí

Co takhle nechat auto doma a projít se, popřípadě vyhrabat z garáže kolo? Pěknou řádku let jsem chodec a na nedostatek chodníků si nemohu stěžovat. Letní, zimní přezutí je nejen stylovější než u aut, ale jistě i pohodlnější.

Rakousko je obecně známo svým pozitivním ekologickým postavením. Proč ale stojí na těch hranicích opravdu nechápu. Temelín je jaderná elektrárna a jako jaderná elektrárna je nejčistější způsob získávání energie (vyjma přírodních zdrojů). Desítky životunebezpečných škodlivých a přírodu ubíjejících tepelných elektráren jsou jim putna..

• http://www.auto-mat.cz/
• http://www.priroda.cz/
• http://www.enviweb.cz/
• http://www.cenia.cz
• http://portal.env.cz/

Hnutí za cokoliv

Jestli-že jste však extrémně pohodlní a nechápaví lidé, nabízejí se vám organizace, které vám vše připraví a přiloží až pod nos. Stačí jen poslat peníze.

• http://www.hnutiduha.cz
• http://www.brontosaurus.cz/
• http://prolife.cz/

Mí Andělé roku 2006 Březen 18, 2007

Několik málo minut, co odzvonila prestižní anketa českého hudebního průmyslu. Letošní ročník mne opravdu potěšil; jednak se v mých, stále teenagerových, očích na obrazovce objevil Krajčo, na jehož postavu pohlížím s nadšením a žárlivostí; a jednak se Krajčova skupina “The” Kryštof umístila tam, kde se dá (oprávněně).

Objevem roku cikáni

Jak se zdá, nakonec ten náš národ není zase tak diskriminační, jak se zdá a mluví v televizi. První věc, na kterou jsem si vzpomněl byl článek Davida Grudla v reakci na tenkrát začínající aféru Jiřího Čunka. Gipsy.cz si to jistě zaslouží, ačkoliv můj vztah k hip hopu je věhlasně záporný; rozhodující pro mne je, že cikánská hudba je opravdu jedna z nejlepších a pokud bych měl jmenovat velmi kvalitní skupinu, tak jedině Gogol Bordello, kteří z USA loni doletěli na Colours of Ostrava (Gypsy punk).

Skladba roku

Můj kladný vztah ke Kryštofům sčítám již na nějakou řádku let. Přesto bych tento titul osobně daroval Wanastům. Proč? Protože přišli nato, jak se dostat otevřenou zlomeninou srdečního svalu na vrchol hudebních žebříčků (po tolika letech; že by je nakopla reklama od T-mobilu?).

Pusinku na prdel, aneb polib te mi pr…

Lepší než nějaké zmatené snímky z koncertu v hale, lepší než radioaktivní běžci v teplákových soupravách a anténou v ruce. S těží dvouminutová skladba doprovázená tou nejmilejší a nejvtipnější anotací těžkého života železničářů (a přesto tak mile primitivního).

• Videoklip Pusinka na prdel
• Kryštof
• Gogol Bordello

Reklamujete vánoční dárky? Prosinec 26, 2006

Doufám, že všichni z nás dostali pod vánoční stromeček nějakou tu drubnost. Asi nebudu lhát, když řeknu, že se průměrná částka za dárky pohybovala v tisícikorunách, to už je přec jenom nějaký peníz, že?

Marketing

Vánoce hrají dvojí roli; tu usmiřovací a tu druhou (hlavní) marketingovou. V obchodech se nedá hnout, ceny se šplhají k závratným částkám (ačkoliv jsou pořád ve slevě) a obchodníci? Ti mají z Vánoc největší radost - obchod, obchod, peníze, peníze. Některým je to však málo, snaží se člověka ošidit, obelhat až dokonce okrást.

Reklamujte a nenechte se okrádat!
Ještě před Vánoci jsem se rozhodl pro koupi nové, značkové a “kvalitní” bundy. Svou cennou dávala znát, že je opravdu kvalitní. Prodavačka s dolarovou jiskrou v oku ráda bundu prodala a pro mé uspokojení garantovala kvalitu výrobku. “Ale kdyby se s tím nedejBože něco stalo, jistě přijděte!”
Na druhý den jsem si pod švem všiml sedmicentrimetrové díry, která měla tendenci se stále rozšiřovat. Vedla od povrchu až k vycpávce, takže jsem dal ihned (Do druhé dne) bundu na reklamaci. Dnes je tomu přes dvacet dnů a bunda stále “na reklamaci“. Za pár dní si s největší pravděpodobností půjdu pro peníze a koupím si bundu u osvědčených prodejců “z dovozu“. Nenechte se zmást, drahé oblečení neznamená kvalitu, ale pouze název firmy. Značka je totiž ta první věc, za kterou zákazník platí!

Přesně týden před Vánoci jsem byl objednávat počítač. Nechal jsem si jej sestavit podle “osvědčené” firmy, kde mi slíbili, jak kvalitu, tak i to, že jej před vydáním vyzkouší. Den před Vánoci jsem nakonec zjistil, že zvuková karta, včetně síťové karty nefunguje a celý počítač se musí poslat na reklamaci (tak jak to tedy zkoušeli, netuším). Osvědčené firmy jsou osvědčené pouze do té doby, než se vám neosvědčí.

Pod stromeček jsem od maminky dostal vytouženou kalabassu s bombillou. Kalabassa je tykvová mistička, ze které si pije pomoci bombilly čaj MATE. Bombilla je kovová slánka.
S nadšením jsem si postavil konvici na čaj a kalabassu jsem chtěl pro jistotu ještě propláchnout vodou. Mate jsem si nakonec nedal, kalabassa byla děravá a tekla z ní voda. Není divu, tykev je velice měkký meteriál a stačila jenom malilinká dírečka. Kalabassa tedy půjde taktéž na reklamaci. Při nákupu potlačte nadšení z dárku a raděj si jej ještě před prodavačem nechte ukázat (i když o Vánocích to mnohdy není možné).

Mohl bych přidat další příklady, rozflákaný stolek pod televizi, který byl zakoupen v hypermarketě (již zabalen), ale článek by byl unavující a nekonečný. Jen se pro svou hrdost nenechávejte okrádat a všechny “fake” výrobky utíkejte reklamovat! Od čeho bychom tu jinak měli reklamační řád?