Ja Soldat! Únor 18, 2008
“Stát, nebo střelím!
předložte si dotožnosti”
Jožo vystrašeně pohlédl na Standu. Oboum se roztřásly ruce ještě více, než doposud.
“Zaběhl nám tu pes ” odvětil Standa.
“Prosím ty totožnosti
Jožo Sápal, ročník osmdesátejpátek” povzdychoval uniformovaný pohraničář s hvězdou na čele, zatímco si prohlížel totožnosti obou uprchlíků.
“Černý vlčák, pane, měl bílej flek na hřbetu, pane strážník”
“Kudy běžel?”
Jožo se rozhlédl kolem sebe. Nic víc než hlubá stráň a hluboký les zde nebylo.
“Tudy, pane, tudy!” ukázal na vyšlapanou lesní pěšinku v lese.
“Tak to již určitě doběhl k nám na základnu,
pojďte, půjdeme se podívat.”
Standovi vyrazil na čele pot. Tep se mu zrychlil a zatmělo se mu před očima. Pohlédl na Jožu, jemuž se rozklepaly kolena.
Pohraničář se ohlédl. Jožo chvíli nechápavě pozoroval stezku; výstřel.
Standa se pokusil utéci.
“Stále si trváte na zaběhlém psu?” ironicky odvětil pohraničář mířící kalašnikovem na Jožu.
“Vy zkurvený komouši!” řval Jožo
Samopal byl připraven k výstřelu a byl by již vystřelil, kdyby se zde něco nemihlo. Jakási černá můza s bílým flíčkem na hřbetě odzbrojila pohraničáře a zakousla se mu do krku.
“Pojď sem milá, jak jsi to dokázala?” Mazlil se Jožo s vlčákem.
“Budu ti říkat osvobozená, milá, moje milá”
http://youtube.com/watch?v=E_ztQ8sYlhQ
Komentuj