Jak krtek ke kalhotkám přišel Únor 12, 2008
Pondělek jako každej jinej. Celá noc strávená na na wécé chrlící všemožné potraviny v těžko identifikovatelném stavu, holka co omdlela a cesta autobusem, kdy se další potraviny cpaly do hltanu, hrtanu a nosních přepážek. Další pondělek, co jsem po cestě do školy zažil neuvěřitelné situace (a do školy samotné vlastně ani nedošel).
Život se valí a duše blednou závistí
nakonec zůstanou v bezmocném obětí.Mňága a Žďorp - Spaste svoje duše
V nečem byl však tenhle pondělek nádhernej. Procházím ranním Hrachovcem (do Valmezu jsem z Rožnova nedojel, stokrát převrácený žaludek si vyžádal procházku na vzduchu) a vskrytu duše doufám, že to dnes přijde. Koukám na ranní zamrzlou rosu, přes kterou prosvítá slunce; přestává pršet, v zapadákově.
Prostě nádhernej den; koumám každej kout, celé orosené pole, na které pralo slunce, zelenou trávu, červený střechy. Dnes to prostě přijde, dneska musí.
A taky že jo.
Ze schránky trčí stokrát recyklovaný lístek, na kterém to je. Teď už jenom počkat tucet hodin a hurá na poštu. Vybral jsem bankomat a vyrazil k okýnku. Odevzdal rycyklovanej papír a převzal si K-R-A-B-I-C-I. Vánoce hadra. Schodiště v poště posloužilo výtečně k rozbalení celého překvapení. Nic se nemohlo stát, opodál mě pozoroval státní policista co měl řešit krádež (M-Ě-L); zaujala ho ta K-R-A-B-I-C-E. Papíry jsem roztrhal, nápisy dávaly vědět vše - KONICA MINOLTA 5D. Tělo, to je to hlavní, objektiv (18-70) pohoda, akumulátor, nabíječka, nějaké knihy, cédéčka, záručák, všechno vpořádku. V P-O-Ř-Á-D-K-U opakuji si, aby i policista pochopil, že se má opět začít věnovat krádeži. Balík si pyšně nesu na rukou domů.
Dnešek nebyl o nic míň vzrušující než včerejšek, takže je zázrak, že jsem vůbec stihl nějaké světlo. Není to slavné, ale o to tu nejde; teď už se to dá K-D-Y-K-O-L-I-V zpravit.
Komentuj