Kaderas Blog - dePRESS

Ja Soldat! Únor 18, 2008

“Stát, nebo střelím!
předložte si dotožnosti”
Jožo vystrašeně pohlédl na Standu. Oboum se roztřásly ruce ještě více, než doposud.
“Zaběhl nám tu pes      ” odvětil Standa.
“Prosím ty totožnosti
Jožo Sápal, ročník osmdesátejpátek” povzdychoval uniformovaný pohraničář s hvězdou na čele, zatímco si prohlížel totožnosti obou uprchlíků.
“Černý vlčák, pane, měl bílej flek na hřbetu, pane strážník”
“Kudy běžel?”
Jožo se rozhlédl kolem sebe. Nic víc než hlubá stráň a hluboký les zde nebylo.
“Tudy, pane, tudy!” ukázal na vyšlapanou lesní pěšinku v lese.
“Tak to již určitě doběhl k nám na základnu,
pojďte, půjdeme se podívat.”
Standovi vyrazil na čele pot. Tep se mu zrychlil a zatmělo se mu před očima. Pohlédl na Jožu, jemuž se rozklepaly kolena.

Pohraničář se ohlédl. Jožo chvíli nechápavě pozoroval stezku; výstřel.
Standa se pokusil utéci.
“Stále si trváte na zaběhlém psu?” ironicky odvětil pohraničář mířící kalašnikovem na Jožu.
“Vy zkurvený komouši!” řval Jožo
Samopal byl připraven k výstřelu a byl by již vystřelil, kdyby se zde něco nemihlo. Jakási černá můza s bílým flíčkem na hřbetě odzbrojila pohraničáře a zakousla se mu do krku.

“Pojď sem milá, jak jsi to dokázala?” Mazlil se Jožo s vlčákem.
“Budu ti říkat osvobozená, milá, moje milá”

• Novinky
• Aktuálně
• New Yourk Times

http://youtube.com/watch?v=E_ztQ8sYlhQ

Jak krtek ke kalhotkám přišel Únor 12, 2008

Pondělek jako každej jinej. Celá noc strávená na na wécé chrlící všemožné potraviny v těžko identifikovatelném stavu, holka co omdlela a cesta autobusem, kdy se další potraviny cpaly do hltanu, hrtanu a nosních přepážek. Další pondělek, co jsem po cestě do školy zažil neuvěřitelné situace (a do školy samotné vlastně ani nedošel).

Život se valí a duše blednou závistí
nakonec zůstanou v bezmocném obětí.

Mňága a Žďorp - Spaste svoje duše

V nečem byl však tenhle pondělek nádhernej. Procházím ranním Hrachovcem (do Valmezu jsem z Rožnova nedojel, stokrát převrácený žaludek si vyžádal procházku na vzduchu) a vskrytu duše doufám, že to dnes přijde. Koukám na ranní zamrzlou rosu, přes kterou prosvítá slunce; přestává pršet, v zapadákově.
Prostě nádhernej den; koumám každej kout, celé orosené pole, na které pralo slunce, zelenou trávu, červený střechy. Dnes to prostě přijde, dneska musí.

A taky že jo.

Ze schránky trčí stokrát recyklovaný lístek, na kterém to je. Teď už jenom počkat tucet hodin a hurá na poštu. Vybral jsem bankomat a vyrazil k okýnku. Odevzdal rycyklovanej papír a převzal si K-R-A-B-I-C-I. Vánoce hadra. Schodiště v poště posloužilo výtečně k rozbalení celého překvapení. Nic se nemohlo stát, opodál mě pozoroval státní policista co měl řešit krádež (M-Ě-L); zaujala ho ta K-R-A-B-I-C-E. Papíry jsem roztrhal, nápisy dávaly vědět vše - KONICA MINOLTA 5D. Tělo, to je to hlavní, objektiv (18-70) pohoda, akumulátor, nabíječka, nějaké knihy, cédéčka, záručák, všechno vpořádku. V P-O-Ř-Á-D-K-U opakuji si, aby i policista pochopil, že se má opět začít věnovat krádeži. Balík si pyšně nesu na rukou domů. (pokračování příspěvku…)