A proč se vlastně lidé bojí počítače? Září 26, 2007
Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří by rádi pracovali s počítači, ale mají jisté zábrany. Každý potenciální rodič přichází do styku s chorobou, o které se pokusím trochu rozepsat.
Choroba nebo strach?
Choroba - napadení imunitního systému, který se neubránil a podlehl. Vpusti do těla “zlobříky”, jenž napadají tělo i duši. Je-li člověk chorobný, jde k lékaři, dostane léky a léčí se. Zpravidla se dá choroba léčit.
Strach - nejedná se o chorobu, jak se někteří mylně domnívají. Jde o zcela přirozenou vlastnost umožňující rozeznávat nebezpečí. Strach zajistí vyplavení adrenalinu, jenž dává do funkce všechny smysly s největší prozřetelností.
Z výše uvedeného vyplývá, že strach z počítače je nesmysl. Stejně tak se nejedná o žádnou chorobu. Z hlediska psychiky se jedná o zábranu. Něco, co člověku říká “tohle není pro tebe kámo”, aniž by mu TO vysvětlilo PROČ?
Papír a tužka
V mladé frontě dnes se dnes (WTF?) rozepsali o lidech nesnášející techniku (=počítače). Rozhovor se třicetiletou studentkou byl velice zajímavý, nýbrž opomíjející pořekadlo “Starého psa novým kouskům nenaučíš”. Není tak divu, proč autor článku nepřišel na důvod neschopnosti studentky pracovat na počítači. Ženská, která má doma dvě děti a je zvyklá se z učebnice naučit 3/4 textu nazpaměť, prostě e-learning nepochopí. Pragmaticky řečeno, pokud se v tom člověk nenarodí, ztrácí takřka veškerou možnost tomu porozumět (samozřejmě, vyjímka potvrzuje pravidlo).
Není to třeba nijak zvlášť nafukovat. Žijeme v době, kdy se nevinně mstíme rodičům za předrevoluční zaostalost.
Ztratit zábrany znamená riskovat
Častým důvodem, proč se lidé opatrně vyhýbají zapnout počítač je samotná obava z toho, že by mohli počítač zkazit.
“Mám dát KŘÍŽEK nebo STORNO?”;
“Jednou nebo dvakrát kliknout?”
Jedinou možností, jak se s počítačem zblížit, pochopit jej a naučit se na něm pracovat je - dělat to, co by udělalo dítě. Zní to směšně, ale má to svůj rozum. Dítě nevidí to, co se stane potom. Je zkrátka zvědavé, takže zkouší všechno. Zatímco dospělý člověk si řekne “Co když se to zkazí?”, dítě napadne maximálně otázka “Co se asi stane, až na tohle kliknu?”.
Je třeba si uvědomit, že počítače nejsou již záležitostí pouze pro nějakou smetánku. Slušný počítač si může dovolit snad každý (= skvělé počítače se stále prodávají po bazarech). Jde-li tedy o materiální záležitost, neměl by být člověk vystresovanější víc, než když usedá za volant Škody Favorit.
Druhá, podstatnější věc je, že i když se něco posere, lze vše navrátit. Obyčejný smrtelník bez zájmu k počítači jen sotva dokáže počítač poškodit natolik, aby u toho musel technik strávit víc než hodinku (=1 hodina = 200,-).
Třetí, ne zcela obvyklá. Jedná-li se o první počítač, není žádný problém říci technikovi, ať vám počítač zajistí pro práci se začátečníky. Jedná-li se o klasický windows, při správném (primitivním) nastavení se takto učenlivý uživatel nedostane k žádným důležitým souborům, které by mohl nějakým způsobem ohrozit. Dokonce mu bude zabráněno smazat jakákoliv data. Zkrátka, dostane počítač, se kterým může dělat cokoliv, aniž by se tomu počítači něco stalo .
V tomto jsou Linuxy stále trochu popředu. V operačním systému Linux Suse se rovnou po instalaci uživatel objeví pod chráněným účtem. Respektive administrátorský účet je chráněn heslem a tak i veškeré nastavení počítače (= tzn. ROOT).
Není tedy čeho se bát. Vskutku. Myšlení dítěte je geniální :-)
