Skvělé myšlenky vznikají na vzduchu Duben 26, 2007
Je to skoro až paradox; sedím u počítače s klávesnicí, myší, internetem a nepřeberného množství informací. Při pohledu kolem dokola přes samé knihy nevidím. Kdyby náhodou vypadla elektřina a já nemohl svou myšlenku zaznamenat přímo do počítače, disponuji svíčkou, zápalky, propisovací tužkou průměru 1,2 a sešitem s pevný vázáním. Pro lepší návaznost myšlenek a jejich pochody mohu zapálit přírodní vonnou tyčinku, udělat si čaj, pustit si Bobby McFerrina.
Don’t worry be happy
Přes všechny tyto možnosti sedím u klávesnice a poletuji nesmyslně myší sem a tam, přičemž ruce by psaly, ale mozkové závity emigrovali. Tápám, nesmyslně klikám na odkazy, které mě nikdy nazaujmou a které považuji za větší zbytečnost, než je televize sama. Přitom bylo tolik myšlenek, tolik promyšlených frází, dialogů, monologů, pouček, strastí, zkušeností a nepravd. Přitom jsem věděl, že dnes nebudu na suchu, že dnes napíšu dobrou myšlenku (v podstatě nejde o myšlenku, ale o formulaci, která myšlenku zosobňuje).
A ono nic. Nechumelí se, klávesnice touží, ruce pracují, ale myšlenka se neukájí. Vím na betón, že až vstanu a po ranní hygieně vykročím do radostně probouzející jarní přírody ještě zvlhlou a roztouženou po včelím obšťastněním, naskočí nekonečné monology o vzniku pampelišky, dialogy s dobrým a špatným já, zvažování, promítání, citové vydírání. Tisíce vět, milióny písmenek; avšak ani jedna nezaznamenána. Čím to, že vše začne bujařit zrovna když po ruce nemáte papír a tužku?
A tak sedím v křesle, popíjím ženšenový oolong, poslouchám Bobba, uvolňuji tělo i mysl nad Tibetskou vůní a pročítám jednotlivé knihy najednou doufajíc, že to přijde.
Nepřišlo a to je ten paradox.
Komentuj