Jarní sofistikovaná únava Březen 25, 2007
Od doby, kdy odborné články směřuji a věnuji pouze jedinému zdroji se zde poněkud změnil žánr. Ono to není na první pohled ani vidět (snad ani na druhý a třetí), ale nevydané články se mi s přicházejícím jarem poněkud pomnožily a všechny jsou na *; sociální předpověď mladého perspektivního a snad i trochu bujarého břídila, s neohrabanou gramatikou a trochu složitými, sofistikovaně dlouhými věty.
Aspektů, pro mé, poněkud neurvale pozitivní depresářství (oproti minulým letem) je mnoho a ty nejzásadnější jsou stejné jako loni, předloni a příští rok. Jaro. Není to novinka, s jarem přichází spousty aktivních buněk, které mají navodit pocit osamělosti a zatracení, ze kterého je jediné východisko známé nám i všem zvířecím druhům.
Příroda je zázračná chemie a já do tajů chemie nikdy nezapadal (což bych nerad měnil). Naštěstí existuje řešení, jak se těchto chemických změn po zimním období vyvarovat. Pro mé osobní užití stačí primitivní tužka a kus papíru (a nemusí mít ani linkování), dobrý čaj (dorazila krabice plná čajů s konvičkou) a klid. A tak se zde setkáváte s nejrůznějším balastem všeho druhu, který jsem schopen napsat v nejrůznějších polohách (životních i sedacích); kupodivu to zašlo tak daleko, že jste články přestali číst, ba dokonce komentovat (ano, čtete dobře, je vás opravdu mnoho, co nejdříve komentují a poté čtou).
Ale abych pořád jenom neházel žito do flinty, lidé hledají odborníky a ten pravý odbor nad oborami jistě již znáte. Zde dnes vládne sociálně-filozofická monumentální deprese (nezaměňovat s Leninem a Marxem), která na oko vypadá jako nikomu neříkající problém pubescenta, ale v jádru se zabývá otázky nejnutnějších a nejprostších potřeb lidského těla i duše. Tak třeba dnes, chtěl jsem napsat více filozofické než depresivní zamyšlení lidského jádra a vývoje v rámci jeho potenciálu, což se zvrhlo v katastrofální zamyšlení kategorizace posledních tří článků (které jste neměli tu možnost číst, protože mi tu straší v nevydaných). Je mi to líto, naše katastrofální učitelka češtiny mi tento týden nepřímo řekla, že jsem sofistikovaný. A měla pravdu, nebo jste se dnes něco o mně dozvěděli?
(Nejen) mně zase řekla přednášející filosofie, že o člověku, o kterém se řekne, že je sofistikovaný, tak je to více méně veliká pocta! To když mluvila o sofistech. Ne že bych poslouchal, ale občas jsem něco zaslech.
Komentář pod příštím článkem si radši odpustím, už je trochu trapné, že. Kahi je u Kaderase pečený vařený! No co si teď pomyslí lidi? :)
Ta žena to myslela potupně:-)
Rád tě tu Kahi vídávám, patříš tu mezi VIP návštěvníky (bohužel nenabízím žádné nadstandardní služby):-)