Kaderas Blog - dePRESS

Indie Tip II. - Death Cab for Cutie Listopad 29, 2006

O americké indie-rock skupině se u nás moc nemluví. Přesto se najde hned několik českých indie duší, kteří je považují za šlechtu tohoto žánru. Tato veleúspěšná skupina s nominací na Grammy pochází z Washingtonu. Roku 1997 se tam zešli - Ben Gibbard, Chris Walla, Jason McGerr, Michael Schorr, Nathan Good a Nick Harmer.

Musicserver o nich napsal, že vypadají jako partička nebezpečných intelektuálů v čemž přesně vystihli jejich image. Kulaté brýle, odrostlé krátké vlasy; prostě panáčci, které by jste normálně na chodníku přehlédli. To co se v nich opravdu skrývá, dávají najevo na svých deskách. Těch mají na kontu hned 7 a dle mého a názorů odborníků je tím nejpodařenějším - Transatlanticism. Přesto v roce 2005 vydali Plans, které bylo nominováno na Grammy - nejlepší alternativní deska roku 2005.
Zatrpklá povaha Gibbarta se ve velké míře projevuje do jejich písní a tak se nedivte, když na albu naleznete většinu ploužáků; ostatně je to jejich stěžejní bod.
Na jejich oficiálních stránkách naleznete ukázky, poměrně kvalitní fotky z koncertů a videoklipy.

WWW STRÁNKY SKUPINY
TORRENT

Další Tipy 

Horké boje o lidovecké křeslo Listopad 27, 2006

Na začátku školního roku jsem se objevil u volební urny s otázkou, zda volit “rasistu” Jiřího Čunka nebo “zloděje, podvraťáka, starého psa, korupcí prošitého” Jiřího Kubešu do senátorského křesla zlínského kraje. Rivalita mezi městy Valašské Meziříčí a Vsetínem ve mě zvítězila a já dal hlas Kubešovi, který to stejně na celé čáře projel.

Jenže tenkrát o Čunkovi psal tak akorát místní deník a mluvilo se o něm v rádiích a na místní kabelové televizi. Přesto bylo dávno po “deportaci” nevítaných občanů ze Vsetína pryč. V tu ránu, kdy se stal senátorem, se tisk ozval a následně celá lidovecká šlechta. Samozřejmě se ve světle většiny lidí u korýtka (Karas, Jílek, Kalousek) zachoval Čunek nehorázně; ale nikdo z nich nenavštívil, respektive nežil v něčem podobném, jako je Vsetín. Pavlačák, který sloužil postrachu občanům vítal turisty přímo u autobusového nádraží, těsně u centra a kousek od světoznámého lapače. Nemluvě o tom, že přímo za ním byla posazena nemocnice. Zdejší obyvatelé Pavlačáku byli svým temperamentem postiženi a nemálo příhod se sepsalo v místním tisku. Rád bych viděl ty rodiče, kteří by nechali své dítě šlapat do školy přes takovouhle zříceninu, ze které padaly cihly a místo lidí se zde pohybovali dlaždiči (kteří se chtěli stůj co stůj pořád rvát, neboť se na ně díváš jako rasista). Můj pohled na věc přesně vystihl jeden známej hajzl a to hned na dvou místech - 1;2.

Čunek si tedy svým zákrokem získal oblibu u lidí, avšak u politických živnostníků ne. Netřeba mluvit, že na stranické schůzi byl jedničkou před volbami do křesla lidovců. Avšak, kdo by chtěl nějakého moraváka do Prahy, když už teď mají po volbách přitáhlý kohoutek.

“Chtěla bych straně vtisknout podobu křesťanské strany západoevropského typu, která by sdružovala nejen věřící,” řekla Právu Parkanová.
- Poměrně silná hláška na nejoblíbenějšího politika v zemi. Jak jistě sami víte, Česká republika je nejateistějším státem na světě. Kde by se tady vzalo 386 706 křesťanů se 100% účastí na volbách?

Jeho krok označil za “deportaci” bývalý předseda Miroslav Kalousek. K němu se přidal i Jílek. “Jestliže občany naloží do autobusu, za nimi jede náklaďák a vyklopí je dvě stě kilometrů dál od místa, kde dosud žili, tak to slovo deportace tomu odpovídá,” prohlásil Jílek.
- Od Miroslava Kalouska se ani ničeho jiného dočkat nemůžeme; od doby, kdy kolaboroval s Paroubkovou mafií by měl ve straně dělat tak maximálně šaška. A Jílek je samozřejmě rád, že se na Kalouska stále hledí, neboť mu takhle dopomůže dosednout na křeslo a kolaborovat tak i nadále s oranžovou nejistotou, neprosperitou.

Zdroj:Novinky.cz

Boj o lidovecké křeslo je divoký a škodí pouze straně samé (což si už hladoví srnci neuvědomují). Čunek je jasným favoritem a pokud někdo poslouchá rádio Impuls, měl šanci vyslechnout názory posluchačů na jeho osobu; ti co jej neposlouchají mohu pouze potvrdit, že jsou velice pozitivní (v čemž mě utvrdil i ten hajzl). Uvidíme ale až po stranické schůzi - já na něj vsázím.

OSA - Ochranný svaz autorský, nebo mafie? Listopad 23, 2006

Staré české přísloví říká - Co čech, to muzikant; co moravák, to zpěvák. To jistě platilo do doby, než se zrodila OSA. Lidé si mohli zpívat jak chtěli, kdy chtěli a komu chtěli. Dnešní interpreti to nemají jednoduché; avšak mnohem horší je to s náma - posluchačema. Zatímco v nedávné minulosti si OSA připisovala nemalé částky za každé vydané album (ceny šplhaly k 500,- za album), za produkci hudby na veřejných místech, nyní se zaměřila na samotné posluchače.
Po útocích velkých labelů, kteří si na svá alba přidávali různé ochrany proti vypálení (ačkoliv to je protizákonné), nebo dokonce viry se dnes setkáváme s novým zlem. Chcete-li si nyní koupit album vašeho oblíbeného interpreta, vyjde vás to na pěkný peníz. Alternativou samozřejmě je, nechat si to vypálit; koupíte si prázdné CD (jako vždy Verbatim) a ejhle - zaplatíte 0,40,- za médium OSE. Ovšem tzv. výpalné vás nepotká pouze u médií, ale i například harddisku, kopírce, tiskárně, či paměťové karty. Těžko posoudit, zda si někdo ukládá hudbu do paměťové karty svého fotoaparátu, v každém případě za koupi tohoto média zaplatí OSE minimálně 6,-.

Takže co se týče “slušných” (v rámci hudební produkce u nás za slušné považuju pouze pracháče, kteří si ty zlaté desky může dovolit) lidí, kteří doma disponují pouze originálkama a vypalovačku ani nevlastní, platí “výpalné” taktéž. Z toho plyne jediné, originálky NEKUPOVAT! Nepodporovat ZLODĚJE a NEZABÍJET HUDBU (protože hudbu zabíjí labely a svazy typu OSA, nikoliv lidi, kteří hudbu umisťují na internet volně ke stažení).
Jak tedy na hudbu? Zdarma a legálně - z internetu. Jak již jste se mohli dočíst, podle autorského zákona § 30 může kdokoliv hudbu z internetu stahovat a pro vlastní potřebu poslouchat; kdyby však dal takto staženou skladbu poslechnout někomu jinému, dopouští se trestného činu.

Jak již je z nadpisu jasné, OSA je mafie, což ostatně dokazuje i Radek Hulán. Doufám, že je jen otázkou času, kdy jim tam nahoře dojde, že takovéto poplatky hudbu pouze zabíjí a zařídí se tu podobně, jako na západu. Do té doby tu bude vycházet seriál věnující se hudbě, který zároveň ukazuje, kudy dojít ke kvalitní hudbě zdarma a legálně.

Indie Tip I. - Coldplay Listopad 19, 2006

Tímto článkem bych chtěl odstartovat sérii věnovanou hudebnímu žánru indie. Nejen proto, že jsem tohoto stylu velkým fandou, ale i proto, že se o skupinách mnoho neví ačkoliv se jedná o skvěle hrající partie.
INDIE

V hudebních žánrech jsem měl a stále mám velký hokej, ale o tomhle jsem se něco dočetl na wikipedii. Indie (rock, pop) je žánr s elektrickýma kytarama, basovkama a bubnama, krom toho je však ke všemu ostatnímu nezávislý a dovoluje absolutní svobodu a využití všech jiných hudebních prostředků. Neprávem je často nazýván undergroundovou tvorbou. Underground = hudební produkce netáhnoucí se po úspěchu; čistě nekomerční záležitost. Prostě žádné písničky dělaný jen kvůli tomu, že si třeba Madonna nemůže dovolit koupit zas nějakej barák s městem. Přesto z vlastních zkušeností (a je to taky jeden z důvodů, proč tenhle seriál otevírám) vím, že skupiny INDIE si člověk musí najít sám a věřte nebo ne, ty nejlepší jsou nejhloub pod povrchem.

COLDPLAY

Tuto hudební skupinu jistě již poznal každý. Ať již v rádiích, televizi nebo z (nově vypáleného) cédéčka. Kdysi neznámá vysokoškolská skupinka mladíků ve složení - Chris Martin (kytara, klavír, zpěv); Jonny Buckland (kytara, harmonika); Guy Berryman (baskytara); Will Champion (bubny), nyní skupina s čtyřmi Grammy, čtyři ceny Brit a kolem dvaceti milionů prodaných desek.
Tato čtveřice britů doslova ovládla Británii, v USA se však musela tvrdě prosadit. Často jsem se setkal se srovnáním s The Beatles. Stylově mají k sobě hodně blízko, ale nejvíce je poutá to, že Coldplay je od dob Beatles první skupinou, která se v USA prosadila v hudebním žebříčku na prvním místě. Na kontě mají celkem tři hudební alba - Parachutes, A rush of blood to the head, X&Y. Nejvíce mne zaujalo druhé album, ale podle hudebních kritiků je nejpovedenější to poslední. Co bych rozhodně nezapomněl v přehrávači pustit je píseň - “Politik”. Věřím tomu, že pokud jste si k této skupině cestu již v minulosti neudělali, uděláte ji nyní.

WWW STRÁNKY SKUPINY
ČESKÁ KOMUNITA
TORRENT

Další Tipy

Web co vydělává Listopad 18, 2006

Chtěli by jste si založit vlastní web a aspoň trochu z něj tržit? Pokrýt náklady a dostávat kapesné? To není vůbec jednoduché. Snad trochu pomohu menším přehledem o způsobech a službách, které jsou pro výdělek na internetu určeny.

Předpoklady pro výdělek

• Hlavní a nejdůležitějším předpokladem je umění “Něco zajímavého návštěvníkovi nabídnout”, nebo-li návštěvnost. Přiznejme si, že bez ní nedostanete ani kačku!
• S tím úzce souvisí ona ZAJÍMAVOST. Originální nápad, fantazie a znalost může být velkým krokem vpřed. Nebojte se vymýšlet nové věci. Jedny stránky o hodinkách zde již jsou, tak nač zakládat další?
• Integrace reklamního prostoru do systému. Na mnoha stránkách se setkáváme stále více obtěžující reklamou, která místo toho, aby připoutala čtenáře, odpuzuje. Nechejte reklamě vyhrazený prostor. Uživatel si ji stejně všimne.

Těchto pár základních bodů však stále stojí pouze na jednom - návštěvnost. Řekl bych, že největší prohrou administrátora může být, když si kvůli návštěvnosti umístí odkaz na warez, porno servery. Kupříkladu, kdybych si já vložil reklamu na nějaký porno server, byly by články zaspamovány tou jistou komunitou. Ve vyhledávači by mi narostl počet hledaných slov typu - SEX atd. O to žádný bloger nestojí (skoro žádný). Tedy, když reklamu, tak vhoudnou.
Na jiných stránkách se můžeme setkat s přesycením reklamních ploch, nebo dokonce s tím, kdy reklamní plocha zabírá více prostoru, než plocha určená ke sdělení. S reklamou musíme zacházet opatrně, nepřehánět to s ní, jinak bychom mohli návštěvníka otrávit a ten by se již nevracel.
JAK NA VÝDĚLEK?

• Bannerový výměnný systém
• Partnerský program
• Dárcovskou SMS
• Internetové účty
• Kontextová reklama
• Google

Bannerový výměnný systém - jedná se o službu, kterou netřeba představovat. Vy nabídnete místo na vašich stránkách pro reklamu a na jiných stránkách budete mít naoplátku svou reklamu. Za zobrazení reklamy na vašich stránkách získáte kredity, za které poté můžete zobrazovat svou reklamu na jiných stránkách. Vše je dokonale vyřešeno. Můžete si nastavit zaměření stránek, na které má být reklama umístěna, čas, datum a počet zobrazení. Za vše zaplatíte kredity, které znovu získáte na svých stránkách za cizí reklamy. U některých systémů se můžete dočkat vyplacení kreditů. Osobně jsem se s tím ještě nesetkal, ale pravděpodobně natom nezbohatnete. Za 10 000 kreditů by jste mohli dostat 100,- Kč. Když vememe v potaz to, že za zobrazení reklamy dostanete 4 kredity..

www.bannery.cz

Partnerský program - snad nejpoužívanější cesta k výdělku (a možná nejúčinnější na malých webech). K samotnému vyplacení peněz se však jen zřídkakdy dostanete. Problémem je to, že náš zákon neumožňuje vyplacení peněz jen tak pro nic za nic a musíte mít i na výdělek za reklamy živnostenský list. U mnohých takových systémů je to podmínka k vyplacení, což může být samozřejmě problém (nejen u těchto systémů, ale všeobecně u všeho, co se výdělku na internetu týče).
Tento problém však trochu jistí Aukro.cz. Za zobrazenou reklamu na svých stránkách nedostanete nic, ale za kliknutí na ni se vám na účet přičte 0.70,-. Žádná závratná suma to zajisté není, ale při vysoké návštěvnosti to již něco hodí. Další peníze získáte, když se někdo přes váš banner zaregistruje - 150,-. Peníze na aukru z partnerského programu si můžete nechat vyplatit, ale až od částky 800,- a musíte jim nechat vystavit fakturu. Jinak vám peníze nevydají; alternativou však je, nechat si peníze převést na Aukro účet a utratit je v aukcích. To je již docela rozumné řešení.
U dalšího partnerské programu INVIA.cz je vyplacení peněz horší. Za klik na banner sice získáte 3,-, ale k tomu, aby jste se k penězům dostali, si musí nějaký návštěvník (který tam došel přes vaše stránky) zakoupit zájezd. To už je docela problém. Za každý prodaný zájezd, který přišel z vašich stránek sice získáte taky vysoké provize, ale kdo si běžně při kliku na banner kupuje dovolenou? Další vyplacení by mělo být méně problematické, než u aukra. Nemáteli živnostenský list, vystaví vám dokument, který stačí podepsat a vše je vyřešeno.

Dárcovská SMS - je problém sám o sobě. Na stránky můžete umístit skript umožňující vstup pouze těm, kteří zašlou SMS v ceně 50,-. Zřízení takové služby není těžké, ale problém je s vyplácením. K tomu, aby jste mohli takovou službu provozovat je zapotřebí prostředníka, který zprostředkuje komunikace mezi stránkama a operátory (Vodafone, O2, T-mobile). A teď se dostáváme k problému - uživatel zašle sms v ceně 50,-. Operátor si za službu naúčtuje 12,-, prostředník 8,- a stát to vše zdaní, takže vám nakonec zbyde 26,- (ceny jsou udávány k příkladu). Více se o tomto problému rozepisuje článek na lupě.

Internetové účty - PayPal byl chvilku v česku velice vypisovaným slovem. Už je znova klid a místo chval jsou slyšet nadávky. Já se přidávám k té druhé skupině. Na webu lze takto vydělat pouze darem. Když k tomu přičtu, že je nepočeštěn a místní banky mají problémy s tímto gigantem komunikovat; tak proč?
Kontextová reklama - nejužívanější českou kontexovou reklamou je bbTEXT. Najetí reklamy nad slovem je dle mého velice nepříjemné a pro čtenáře velice protivné. Nevím, jaké jsou cenové relace, ale tento způsob výdělku nedoporučuji nikomu (jeden z důvodů, proč jsem přestal číst POOH).

Google AdSense - nejpoužívanější zahraniční způsob. Avšak u nás si ho ještě chvilku neužijeme. Pro české klienty je tento způsob stále zamknut, bohužel.

Tak alespoň výčet toho nejzajímavějšího.

Rozumíme pojmu Redakční Systém Listopad 16, 2006

Pravděpodobně nejsem sám, kdo se někdy potkal s člověkem, který si pod pojmem Redakční Systém vybavil kupříkladu Wordpress, Drupal, Mambo a podobné rádoby GPL (komerční) projekty. Tento fakt nevzbuzuje žádnou pozornost a už vůbec není podnětem k napsání článku těsně před půlnocí. Co však ve mě vzbuzuje pozornost je, že hrstka takových lidí nevěří a možná ani nechtějí slyšet, že podobně naprogramované slátaniny si už dělá kdekdo sám.

REDAKČNÍ SYSTÉM
Redakční systém jako pojem sám o sobě již dává vědět, co to je a k čemu slouží. Pro dislektickou část populace upřesním, že se jedná o co největší usnadnění práce s publikací obsahu na internet.

Příklad: Redakce časopisu Blesk se rozhodne, že krom vydávání tištěných novin spustí i modernější způsob psaní - Vydávání článků na svých webových stránkách. Vzhledem k tomu, že autorů je řádově desítky, musí vzniknout co nejsnadnější způsob odesílání článků na internet. Bez pochyby se shodneme, že způsob typu - Zapni si dreamware, napiš článek, uploadni na eftýpkoa a popřípadě uprav, aby bylo vše čitelné - je přinejmenším směšný. Krom toho, že celý publikační server by měl být prolinkovaný skrz na skrz. Proto se dalo vzniknout Redakčnímu systému. Příjde programátor a navrhne nejlepší řešení - Autor se zaloguje, napíše článek ve Wysiwyg editoru, prolinkuje jej a dá ho rovnou publikovat (článek se uloží na databázi a nikdo se již nemusí o nic starat).

Rámcově tedy jde především o to, aby Redakční Systém vyhovoval požadavkům oné redakce. To, že nám známe GPL projekty, jako je třeba Wordpress nabízí ankety, komentáře, vzhledy a dalších tisíc plug-inů je pouze nadbytečnost a “komerční” tah na uživatele (neboť konkurence GPL je v dnešní době opravdu silná).
Ale to vůbec neznamená, že ty RS, které tyto všechny funkce nemají, nejsou RS.

Z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že jsem se na profi publikačních serverech ještě nesetkal s něčím komerčním, či otevřeným. Na vokr.com fungoval a tuším, že stále funguje šablonový styl přidávání článku (kterému dodnes ze záhadných důvodů stále nerozumím), jehož autorem jsou sami tvůrci webu. Nápodobně u tutorials.cz, kde se jedná o velmi jednoduchý a propracovaný systém, rovněž tvořen administrátory (podotýkám, že se jedná o velmi mladé adminy).

Holt, vypracovat si svůj vlastní redakční systém již není žádná záhada (pro mnohé asi novinka). Má to své výhody (znalost od A-Z, neustále pod kontrolou) , ale i nevýhody (neexistující plug-iny, co chcete musíte si napsat atd..).

Wordpress 2.0 a pluginy Listopad 14, 2006

Tak jsem se dnes odvážil doladit Wordpress 2.0 a vybavit ho nějakou řádkou plug-inů. Jistou inspirací byl pro mě i Marigold, který nedávno přesedlal z Hulánovského veledíla na konečně pořádný RS.

Jeden z nejdůležitějších důvodů, proč jsem si vlastně zakoupil hosting byla možnost ukázat světu co vše dokážu v photoshopu. Nejsem žádný mistr, naopak se v něm učím, ale každý se rád tu a tam pochlubí.
Proto jsem hledal nějakou schopnou galerii, která korensponduje s lightboxem (strašně jsem si jej oblíbil). Mé choutky uspokojila myGallery, kterou stále dolaďuji.

Z dalších praštěných pluginů jsem si nahrál Yet another photoblog, jehož kvalita konvertu fotek z vysokého rozlišení je neúnosná. Další plug-iny jsem si vyzkoušel a po zjištění, že jsou mi nanic jsem je odstranil. Krom podPressu jsem již nic vhodného nenašel. Ještě tak najít někde nějaký Podcast :-)

Životní sen Listopad 12, 2006

“První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času. Ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsem v životě poznal, měli vždycky na všechno čas. Ti, co nic neudělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat, a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Veskutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.
Druhou známkou smrti našich snů jsou naše jistoty. Nechceme vidět život jako velké dobrodružství, které máme prožít, a proto si začneme namlouvat, že to málo, co od existence požadujeme, je výsledkem našeho moudrého, správného a spravedlivého uvažování. Nahlížíme za hradby své každodennosti a slyšíme lomoz lámaných kopí, prudké pády, cítíme pach potu a prachu, vidíme pohledy bojechtivých válečníků. Nechápeme však nikdy radost, nesmírnou radost v srdci těch, kdo zápasí, protože těm nezáleží ani na vítězství, ani na porážce, záleží jim jen na tom, aby bojovali dobrý boj.
A konečně třetí poznámkou smrti našich snů je klid. Život se stane nedělním odpolednem, nic velkého od nás nechce a nepožaduje víc, než mu chceme dát. Zdá se nám tedy, že jsme vyspěli, odsuneme dětské fantazie a realizujeme se v osobním životě i ve svém povolání. Překvapí nás, když nám některý náš vrstevník řekne, že chce od života ještě to či ono. Ve skutečnosti však v hloubi duše víme, že jsme se zřekli boje za své sny, že jsme se zřekli boje.
Když se zřekneme svých snů a dojdeme klidu nastane krátké pokojné období. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší, v němž žijeme. Začneme být krutí k lidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoci a psychozy. To, čemu jsme se v boji chtěli vyhnout - zklamání a porážka - se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé a shnilé sny nám natolik otráví vzduch, že začneme toužit po smrti, po smrti, jež by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.”

Tato ukázka z knihy Poutník od Paula Coelho považuji za recept pro dobrý život. Každý sen je neodkladný a víra v to, že zítra je lepší čas pro jeho realizaci je klamná. Z vlastních zkušenností vím, že nezačnu-li realizovat svůj sen hned, nedostane se mi ho už nikdy!