Závislost na počítači po II. Říjen 9, 2005
Pravidelným čtenářům možná trošku lezu na nervy neustálým povídáním o počítači a závislosti na něj způsobené. Ale nenechám toho, protože se mi to zdá jako velice vděčné téma…
Tedy co mě zastihlo dnes…Pustil jsem své kamarádce poněkud oškubalou ukázku z přednášku z VUT v Praze ohledně programování v C. Samozřejmě tomu nerozumněla, ale dokázala během vteřiny shodnotit přednášejícího Reného Steina. Dlouho jsem přemýšlel, zda to zde napsat doslovně, ale můj blog není nijak zvlášť čitatelný, takže si to snad i dovolit mohu… Vzhledově vypadá, jako po třech Downovech syndromech… Svým způsobem je to fakt. René je již od pohledu zarytý matematik, který žije tak trochu ve svém světě. Ve světě jedniček a nul. Je to tak trochu choroba, spojit si svět civilizované podoby (přátelé, rodina, zábava, práce) se světem svého zaměstnání, či koníčku. Dle mého názoru to nedělá dobrotu! Člověk se izoluje pouze ve smém smutném osamoceném koutku země, kam mají přístup pouze oprávnění lidé se stejným problémem. To platí obzvláště u komunity pc maniaků.. veškerá komunikace funguje na dálku, přátelé se zabývají stejnými, popřípadě podobnými problémy..
Když jsem ji pustil přednášku Antonína Hildebranta z Illusions softworks, trošku svůj názor přehodnotila. Tento člověk je již o poznání někdo jiný. Údajně je i šikovný, ale to je asi věc vkusu a názoru… Přesto je na něm stále vidět, že dny a večery promrhal za světlem z obrazovky. Záměrně jsem použil slovo promrhal. Seděl za kompem a dotvářel svět, kdy se napětí střídá z jednoho polu na druhý. Možná mu to zajišťuje peníze, možná ho to duševně uspokojuje, využívá možností, které internet v sobě skrývá. Nespoutanou drzost, anonymitu, aroganci. Ale co až stroj vypne? Přátele nemá, snad jen ty fiktivní, či interaktivní, ovšem ty pravé, za kterými může kdykoliv s čímkoliv přijít. Nezná ty lidi z venku.. možná kdysi byly, ale onen stroj je všechny odstranil. Co až ho vykopnou z práce, co až se stane něco, co jej psychicky rozhodí?? Stroj není soucitný. Nemluvím nyní ani tolik o těchto dvou osobách, jako o každém z těch, pro které pc znamená něco víc než realita.
Mnoho lidí mnou nyní asi pohrdá (což je mi absolutně jedno), ale vzpomeňte si prosím vás na tenhle článek, až se ocitnete v sračkách ( a to se stane jednou každému)… Snad mi dáte aspoń trošku za pravdu.

Komentuj