Jestli nemám někoho z blogger komunity rád, tak to je Radek Hulán. V každém jeho článku naleznu větu…. “můj blog je nejnavštěvovanější v ČR”… A dnes? Dnes vydal článek, který pojednává (krom toho, jak je skvělý) o získání čtenářů. Hehehe… On je vtipný! ->
“Musíte být arogantní parchant. Lidé sice nemají rádi arogantní parchanty, ale přesto je (otevřeně či ve skrytu duše) zbožňují, což je pro návštěvnost mnohem více podstatné. Být „Bohem“ je prostě velice výhodné. Jako Bůh můžete napsat cokoliv, jakoukoliv blbost, a lidé o tom budou přemýšlet a hromadně to komentovat.”
<- Tedy, v jedno má pravdu. Nenávidím arogantní parchanty, přesně takové, jako je on sám. A pokud se nemýlím, tak se ve zbytku článku přirovnává k Bohu. EHM!! Fakt na úrovni…
“Za sebe mohu ovšem zodpovědně prohlásit, že na návštěvnosti WELL.DONE mi skutečně nesejde. Jestli nějaký den je tu o 1,000 lidí více, a nějaký den zase o 1,000 lidí méně, je mi to skutečně lhostejné, stejně je tu pořád hromada lidí co si čtou archívy. Dokud je návštěvnost vysoká, „nesejde“ mi na ní. Důležité je jen udržet si tempo růstu, nezakrnět.”
<- Ale neříkejme… Jakápak je návštěvnost?? Kolem 30 tisíc?? Docela by mě zajímalo, kolik z nich je opravdových čtenářů, kteří na tento web jdou za účelem četby a kolik jich je z CMS. Kdo neví, tak pan Hulán naprogramoval svůj redakční systém, který nabízí (dokonce i bezplatně) ke stáhnutí. Když vemu v potaz, že právě tento redakční systém provozuje na svém blogu stovky (kdo ví kolik) lidí z celého světa, tak právě odtud musí pramenit velká dodávka návštěvnosti na právě jeho stránky. Vždyť má odkaz na každém rohu.
“Nejdříve je ale nutno vyvrátit oblíbenou a často prezentovanou myšlenku, že „na návštěvnosti mi nesejde“. Tuto úžasnou myšlenku můžeme slyšet z úst těch, kteří mají právě těch 20 návštěv denně, ale přitom neustále komentují a linkují na jiných webech, aby si jich někdo všimnul. Psát bez čtenářů je jako hrát divadlo bez publika. Dá se to, ale nikoho to nebaví. Hrát divadlo je show a slyšet divácký potlesk je následná odměna. Pro spisovatele a novináře je zase odměnou mít čtenáře, a to nejlépe stálé. “
<- K tomuto výroku budu zcela upřímný. Je pravda, že ještě v době, kdy jsem si psal na sonik.bloguje.cz statistika návštěvnosti pro mě znamenala nějaké synonymum pro blog. Zkrátka bylo podstatné, ovšem nyní.. Co říci?? Lidi jsou svině. Po aféře s posranýma pedoušema jsem po žádné další četnosti netoužil. Semtam hodím očko na statistiku, která opravdu tuchne, ale nezkoumám extrémně velkou návštěvnost, ani extrémně malou. Blogování znamená pro mě něco trochu jiného. Učím se zde vyjadřovat své názory, myšlenky… píši si zde zážitky z tamhletama a koneckonců si vytvářím deník, který mi může být za pár let k něčemu dobrý. Ovšem uznávám, že stálý čtenář=malá výhra.
“V reálném životě se člověk obklopuje svými kamarády, lidmi co mají IQ minimálně 130, a co mají určitou úroveň a životní styl. S primitivním dělníkem z Poldovky se nikdy nesetká, maximálně když v šest ráno jede z nějakého tahu ve svém Mercedesu, tak vidí jak ty strhané tváře kráčí do fabriky. Ale na internetu na něj tento člověk s klidem pokřikuje a blbě se u toho i s jeho IQ 80 pochechtává.
Internet potřebuje filtr na takovéto blbce. “
Tak tohle napsal v článku o návštěvnících internetu. Možná jsem divný, když napíšu, že je to člověk s mírným postižením…. NADRŽENEC?!? Nejraději bych mu to IQ narval do prdele! Ukažte mi prosím nějakého člověka, který se normálně obklopuje lidmy s IQ 130?? Žeby rodinka Einsteina?? Možná… A kdože z vás má Mercedes??
Ach joo….to je zase pro jednou nějaké pako…
