Konec, konec a zase konec Září 19, 2005
Když před několika měsíci skončil pixy, nebral jsem blogování (blogování bráno takřkajíc profesionálně, nikoliv na mojí úrovni) tak vážně. Ovšem, když jsem si dneska přečetl článek od Převážně neškodného, naskočila mi husí kůže.
To co popsal na těch páru řádcích má něco do sebe. Blogování, jako skryté zlo…. tak bych to nějak vystihl. Příjdou přátelé, bohužel i nepřátelé. Přijde radost, přijde smutek.
Trošku mě zarazilo, jak daleko to může všechno zajít. Sám o sebe starost nemám (vzhledem k návštěvnosti tohoto blogu), ale trošku mi to otevřelo oči. Uvědomuji si, že tím samým, čím si prošel (prochází?) Převážně neškodný momentálně prožívá Pooh, DGX a v neposlední řadě mnou neoblíbený Radek Hulán (nechci to říkat, ale Hulánovi to přeju…je až příliš naivní..).
Snad to neznamená “Konec blogování v Čechách”. Já si blogování spíše užívám. Jak řekl Radek Hulán: “Psát bez čtenářů je jako hrát divadlo bez publika.” V této větě mu musím dát za pravdu. Přesto to neshledávám, jako podstatné kritérium pro blogování. Z mého pohledu jde o kombinaci zápisu deníku a poznámek (odborných). A komu jde o to, aby mu někdo četl deník?? Psát blog (či deník) je relaxační činnost, kdy si člověk, takříkajíc, udělá v hlavě pořádek. A čtenáři jsou již jenom třešničkou na dortu. Třešničkou červenou, šťavňatou, sladkou, nebo zhnilou. Jak již popisoval Převážně neškodný.
Komentuj