Kaderas Blog - dePRESS

Talent a počítačové hraní Září 28, 2005

Často se setkávám s flame tématem, zdali je k profesionálnímu hraní PC her zapotřebí talentu. Abych to číselně vyjádřil, tak je to 50:50. Tedy většina profesionálních hráčů si myslí, že je zapotřebí talentu a naopak psychologové a podobní psychopati, co k tomu ani nečuchli praví opak. Kde se nachází pravda?

Pravdu vám asi neodkryji, ale pokusím se vyjádřit svůj názor. Začněme tedy prvně s tím, co to vlastně znamená talent: Talent je schopnost člověka k jistým činnostem, zvl. uměleckým; nadání, vlohy, schopnosti.
Uveďme si příklad: moje babička byla malířka, kreslila obrazy a tuto zálibu později proměnila v zaměstnání. Měla pro to určité nadání. A já, jakožto jakožto její vnuk, jsem tyto vlohy zdědil a začal chodit do umělecké školy, kde jsem dále toto nadání rozvíjel. Mnoho učitelů ve mě objevilo určitou schopnost malovat lépe, nežli moji vrstevníci a nazvavli tuto schopnost TALENTEM. Když jsem vzal tužku a papír, vždy jsem věděl, co s tím mám dělat, aniž by mi to někdo musel říkat. A kreslení mi šlo. Tak asi něco takového je talent. Jen poznamenám, že babičku malířku jsem měl, do umělecké školy jsem docházel, ale zděděné vlohy se moc neprojevily . Takových příkladů bych mohl uvádět x (sport, hudba…), ale vždy je to na to samé brdo. Dostaneš do ruky nástroj a jde jen o to, že víš moc dobře co s ním dělat (přestože ti to nikdo neříkal). Jseš prostě trošku navrch od ostatních..

Dá se něco takového nalézt u pc her? Dle mého názoru ano. Mnoho lidí trdí, že u progamingu jde pouze o trénink. Domnívám se, že se jedná o mylné tvrzení. Trénink musí být všude, kde chce člověk něčeho dosáhnout, i ve fotbale se musí trénovat, i když máš talent. Krom toho, postavte vedle sebe dva různé hráče stejných vědomostí o tomto specifickém sportu, kteří mají natrénováno stejný stejný časový údaj. Myslíte si, že zápas skončí nerozhodně?? Nikoliv. Poté jsem nalezl názor, že kromě tréninku jde o to, jak rychlou má člověk reakci (nejen u akčních her). Ano, aby člověk mohl mít talent třeba k hraní na kytaru, musí mít dobře vyvinutý sluch a v jisté míře i hmat. U fotbalisty je zase zapotřebí rychlých nohou, dobře stavěné postavy (brankáři musí být vysocí…). Podobně je tomu i u her. Člověk musí mít dobrou psychiku, rychlou reakci rukou a zajisté také dobrý zrak. Když člověk má všechny tyto předpoklady, nejedná se svým způsobem už o jistý talent? Existuje talent na takový sport, jako jsou šachy?? V tom případě musí existovat talent na takové hry, jako je Warcraft III. Stejně jako u šachistů se zde musí využít rychlého logického myšlení.
Ano talent k progamingu je a existuje!! Jsem si tím takřka jistý, ačkoliv stále převažuje názor, že jde jen o trénink. Ale copak hokejisté netrénují???

Vodní dýmka Září 25, 2005

Je to již nějaký pátek, co jsem měl poprvé vodní dýmku. Tenkrát to byla snad jen zvědavost a touha po něčem novém. Zachutnala a stala se tak trochu součástí mého života. Nesměla chybět u ničeho svátečního, ať se jednalo o narozeniny, či o svátek (nebo třídní sraz ). A dnes ji považuji za dokonalý relaxační nástroj, který odvede pozornost od školy a přivede hloubku ticha podbarvenou hlubokým bubláním voňavého vodníka. Obzvlášť poslední dobou potřebuji relaxaci nejméně co dva dny. A jen těžko se hledá námět, co by člověka dokonale odvázalo.

Jistě každý, jako já si klade otázku, zda-li není vodní dýmka škodlivější nežli cigarety, či doutníky. NE! V podstatě kouříte tabák, jako všude jinde. A v doutníku jsou obsaženy všechny ty sračky, jako je nikotin a pod. U normálních cigaret si nikotín potahujete do plic jen přes nějaký chabý filtr, ovšem u vodníka táhnete všechen ten dým přes bublající vodu. Ve vodě se nikotin (a všechny ty srajdy) rozpouští a zůstává v ní. Vy již nasáváte poměrně slušně přefiltrovaný dým. Ale to všechno neznamená, že je vodník zdravý, to ne! Dým, nasáváte mnohem hlouběji do plic a v mnohem větší míře.  Nicméně, riziko je zdaleka menší, než u obyčejných cigaret.

Co považuji za úžasnou výhodu vodní dýmky je možnost namíchání různých chutí tabáku, tedy docílení neobvyklých chuťovek. A vůbec už jenom to, jak se s tím manipuluje člověka doslova uchvátí! Jen bych upozornil: NEPŘEHÁNĚT! Vše má svou míru.
A teď to hlavní. Rozhodl jsem si vodní dýmku pořídit. Muhehe!! Nějakou maličkou, pěknou a né drahou, která by se mnou trpěla všechny ty neřesti studijního života. Ano, pořídím si ji. Ještě někde splašit nějaký cash a levného distributora .

Linux vs Windows? Září 22, 2005

Dnes se mi na jazyk dostal zajímavý námět. Chtěl bych porovnat dva zcela rozdílné OS Windows a Linux, tedy pokud to tedy jde.
Mnoho lidí nejen v mém okolí žije v dojmu, že Windows je to základní a hlavní, bez čeho se nedá “NORMÁLNĚ” pracovat. Linux, Linux? To je pouze nějaká domněnka úzkého kruhu programátorů, kteří již žijí pouze ve svém světě jedniček a nul. Něco co plní účel pouze pro IT vzdělance a maniaky programátorských jazyků. Zároveň se to mnohým zdá jako zcela nepoužitelný systém pro běžnou práci. Všelijaká rozdílnost od přehuštěného Winu dělá z tohoto OS ještě něco nepoužitelnějšího, než to je. Jak jistě předpokládáte, označím všechny tyto fakty za OMYL!

Ano, Windows je sice jednoduchý, logický a propracovaný systém, který má svou identickou stromovou strukturu (která nikomu nedělá problémy pochopit). Vše je tak prosté, od samého spuštění PC, přes instalaci aplikací, hraní her až po ukončení relace. Nemohu zapomenout jeho (snad i hlavní) výhodu, která se týká šíře použitelnosti. Windows (Microsoft všeobecně) je na trhu považován za monopol v drtivé většině států celého světa a jen ztěží mu dokáže v dnešní době konkurovat. To by bylo +, ale přejděme k -. Samotný Windows je velice zranitelný, jeho bezpečnost se přes veškerou snahu programátorských středisek Microsoftu, tak i mnohých antivirových společností blíží nule. Tedy, ať již mluvíme o jakékoli verzi (95 počínaje), jedná se stále o spousty a spousty malých děr, které v celé mozajce tvoří jednu velkou trhlinu (připojit se v dnešní době s win98 na internet = nechráněnému sexu s HIV pozitivním). Další velké mínus si produkty této společnosti týkají marketingu (ekonomiky?). Za cokoli musíte platit. Windows není zadarmo a nikdy nebude!! Výdaje na tento OS jsou dle mého názoru až až moc přemrštěné. A ačkoliv se mnou mnoho lidí nebude souhlasit, z vlastních zkušeností vím, že ona svoboda, kterou nabízí Win například u instalace, či k přístupu na logovací soubory může způsobit nepříjemné problémy. Obzvláště poměrně nedokonalá instalace a ještě nedokonalejší uninstall..kolik lidí ve vašem okolí žije v domnění, že jako uninstall stačí, když smažou ikonku na ploše, popřípadě soubor v Programe files?? Jen se přiznejte…alespoň já se jich nemohu dopočítat. Mohl bych pokračovat dál, v přehrší monopolnich produktu, které Microsoft vkládá do svých OS (tím se programy stávají jedničkou v rozšířenosti), či né zcela dokonalým prostředím pro programování.

A Linux? Začněme výhody. Jedná se o pokrokový OS, který má mnoho podob. Dnešní uživatel, který se rozhodne pro Linux má na výběr nespočet distribucí. Je jen podle jeho gusta, kterou si právě vybere. To vše se mohlo/může dít pouze díky Open Source (otevřené zdrojové kody). Kdokoliv má právo nahlídnout, či upravit zdrojový kod produktu. Jeho pořizovací náklady se rovnají nule!! Linux není již dávno určen pouze pro pokrokové lidi, může nabídnout dostatečné pohodlí i pro čerstvé začátečníky stejně dobře, jako Win. Mezi jeho velké plusy patří i bezpečnost. Na tomto OS není nutností provozovat antivirové programy, jeho jadro netrpí žádnými velkými děrami, kterých by mohli využívat autoři virů. Vrátím se tak trochu k programátorům…jsou distribuce určené pro začátečníky a jsou distribuce určené pro vrcholové programátory. Samotné prostředí se vždy vyznačovalo přilnavostí k programovacím jazykům (jedním z nejznámějších patří PHP). Zkušený programátor si navíc může upravit své pracovní prostředí podle toho, jak to zrovna potřebuje…proč? Ještě jednou a zřetelně, protože je to Open source. Ale všechno má své mínusy a své plusy, tak i Linux. Mezi hlavní záporné body můžeme zmínit malá popularita. Ačkoliv je linux celosvětově druhým nejpoužívanějším OS, stále nemá silné zázemí. To se ovšem netýká zemí jako je Korea, Japonsko, či Čína…právě zde je Microsoft něco nepodstatného, druhového. Na tento fakt navazuje další záporný bod a tím je HW podpora. Ta se v dnešní době dá považovat za zcela dostačující, ale v mnoha případech se můžeme setkat, že ovladač na nějaké zařízení nemusíme nalézt. A další věcí mohu zmínit nedostatek aplikací. V dnešní době se již ovšem dělají aplikace jak pro Win, tak rovnou i pro Lin. A ještě bych měl jedno mínus…nekompabilita instalace mezi ostatnímy distribuci.

Víc mě již nenapadá…jak vidíte, neodvážil jsem se OS porovnávat, nýbrž jsem vypsal jejich klady a zápory. Ani nevím, zdali se dá něco tak rozdílného a přitom blízkého porovnat…

Bílá moc Září 21, 2005

Autentická výpověď dívky, která prošla rájem i peklem drogové závislosti…

Autor: Karolína Vaverková
Kniha: Bílá moc
Nakladatelství: START
Rok vydání: 2000

Obsah: Jak již dává předmluva vědět, jedná se o skutečný příběh 15–16.leté dívky Evy, která podlehla drogám. Jako každý takový příběh začíná zcela nevině u zkoušení marijánky se svými kamarádky. THC přestalo stačit a svět tvrdých drog se otevřel dokořán. Jelo to přes tripa, LSD, pervitin až nevím kam… Eva s každou novou drogou pociťovala velkou úlevu od všedních i nevšedních problémů ve škole a především v rodině. Během necelého půlroku začala být závislá na tripu, ze samého šňupání měla podrážděný nos natolik, že jí každý nádech bolel. Ovšem ten pocit úlevy stál zato. Po delší době, kdy bylo šňupání jen banální záležitostí zkusila pervitin. Tak úžasně popsaný “nájezd” jsem snad ještě nikdy v životě nečetl. Dokonalá úleva, neustálá energie proudící tělem.. Netrvalo dlouho a po roce závislosti přišly absťáky. Záchvaty, kterým se nemohla ubránit. Stále jen žíznila po další dávce, která jí den ode dne připadala slabší a méně naplňující. Vyhublá, podteklá se nakonec rozhodla s tím vším skončit. Přes půl roku ztráveného v léčebně..

Celý příběh se odehrál na jižní moravě, přesně v městech Zlín a Uherské Hradiště (občas se objevila místa i v Praze). Byly popsány kluby, ve kterých se drogy šířily a místa, kde uspokojovala své drogové chutě.

Závěr: Člověka určité pasáže až zamrazí, tím víc, když si uvědomí, že se nejedná o fiktivní příběh. Lépe popsat ony “nájezdy” a “dojezdy” (drogové účinky) snad ani nejde…když jsem si četl její první nájezd z pervitinu, měl jsem stochutí zkusit to také..obzváště, když pokračovala v tom, jaký pocit prožívá pod touto drogou!! Ale stačilo pár řádku tzv.: dojezdu a bylo po chuti. Doporučení na tuto knihu mohu dát komukoli přesahující věk min. 14 let. A to z důvodu, že na některých místech se člověk dokáže přímo navnadit, nasimulovat si drogovou chuťovku, což u slabších povah nemusí mít dobrý dopad :)

Konec, konec a zase konec Září 19, 2005

Když před několika měsíci skončil pixy, nebral jsem blogování (blogování bráno takřkajíc profesionálně, nikoliv na mojí úrovni) tak vážně. Ovšem, když jsem si dneska přečetl článek od Převážně neškodného, naskočila mi husí kůže.

To co popsal na těch páru řádcích má něco do sebe. Blogování, jako skryté zlo…. tak bych to nějak vystihl. Příjdou přátelé, bohužel i nepřátelé. Přijde radost, přijde smutek.
Trošku mě zarazilo, jak daleko to může všechno zajít. Sám o sebe starost nemám (vzhledem k návštěvnosti tohoto blogu), ale trošku mi to otevřelo oči. Uvědomuji si, že tím samým, čím si prošel (prochází?) Převážně neškodný momentálně prožívá Pooh, DGX a v neposlední řadě mnou neoblíbený Radek Hulán (nechci to říkat, ale Hulánovi to přeju…je až příliš naivní..).

Snad to neznamená “Konec blogování v Čechách”. Já si blogování spíše užívám. Jak řekl Radek Hulán: “Psát bez čtenářů je jako hrát divadlo bez publika.” V této větě mu musím dát za pravdu. Přesto to neshledávám, jako podstatné kritérium pro blogování. Z mého pohledu jde o kombinaci zápisu deníku a poznámek (odborných). A komu jde o to, aby mu někdo četl deník?? Psát blog (či deník) je relaxační činnost, kdy si člověk, takříkajíc, udělá v hlavě pořádek. A čtenáři jsou již jenom třešničkou na dortu. Třešničkou červenou, šťavňatou, sladkou, nebo zhnilou. Jak již popisoval Převážně neškodný.

Mandrake 10.1

Již dlouhou dobu mě škárlily pohledy na svítící se CDla Mandrake Linux. A včera tomu bylo znovu, co jsem jej zkusil…tentokráté v nejnovější verzi 10.1 (novější verze jsou již pouze Mandriva 05). Pocity? Hurá!!! Už si mám zase s čím hrát! Tučňáček TUX mě uvítal s otevřenou náručí, neboť pokaždé, když jsem zkoušel Lin, něco se posralo.. ale nyní byla hardwarová podpora takřka na jedničku (musím pominout zvukovku, která dělá stále problémy).

Pro zarytého widláře je to nový svět, obzvláště tenhle dráček! Jeho originální způsob balíčků mi dal na delší dobu zabrat. Ono vlastně všechny ty linuxové instalace jsou nějaké special. Trošku mě naštvalo, že pro každou distribuci, pracovní prostředí (KDE, Gnome) je jiná instalačka. To chlapci nevychytali!! Zprvu jsem nadával a rostl u instalace jakéhokoliv icq komunikátoru. Jako defaultní se mi nainstaloval společně s Mandrake Kopete, ale ten mi nesedl. Tak jsem se poohlédl po Licq, ale ten se mi za žádnou cenu nepodařilo nacpat…cca po 2 hodinách ustavičného instalování jsem ho spustil a zjistil, že se mu nelíbí hesla delší 8znaků (čož samozřejmě překračuji). Nakonec jsem se rozhodl pro svého miláčka SIM (simple instant messenger), se kterým jsem si taky při instalaci prožil svoje, ale nakonec pracuje dobře a správně! Vzhledem k tomu, že miluji multimédia, potřeboval jsem nějaký MP3 přehrávač. Implementovaný Totem mi nestačil, tak jsem zkusil vychvalovaný Mplayer. Tfuj tajbl, ten byl pomalý!! Nakonec jsem skončil u Kplayer, který jsem si stačil oblíbit (přesně podle mého gusta).
Jinak jsem si ještě prožil svoje při instalaci Firefoxu. Nevíte někdo, jak nastavit nějaké fonty podobné Windowsáckým?? Některé stránky se v tom nedají ani přečíst!! Pak jsem chtěl vylepšit svou 5-tlačítkovou myšku A4 tech WOP-35. Jsem na ní přímo závislý, neboť má postraní tlačítka, které využívám jako double click a back. Tedy při průchodu složkami, či internetu jsem nezadržitelně rychlý :). Myslel jsem si, když změním konfiguraci v nastavení z normální dvou tlačítkové myšky na aspoń tří tlačítkovou, tak se aspoň něco málo přilepší. Jediné co se stalo je, že se zasekla na jednom místě a už jsem ji nerozdýchal… Nakonec jsem musel do konzole a učit se nové příkazy → mousedrak, pomocí kterého jsem vše vrátil zpět.
Ještě řeším jedno dilema…při zapnutí pc se klávesnice chová jako qwerty, i když mám nastavenou qwertz. Zkusil jsem to přenastavit v XF86Config-4, ale reakce žádná. Config je nastavený na qwertz, ale klávesnice je stále en. Musím tedy klikat na nastavení a potvrdit znovu nastavení klávesnice na qwertz, poté se vše vyřeší, ale je to snad jenom dočasné.
Ještě bych se chtěl optat nějakého zkušeného linuxáka…proč se mi sekají tak prosté hry, jako je třeba pingpong?? Ovladače se mi nezdají nestabilní… A instalovat se mi ovladače ATI control se mi moc nechce, protože v tom vidím určitě ještě nějaké záludnosti…navíc jsem nenašel instalačku pro mou distribuci, i když tam určitě je

A tož joooo, musím si jít zase hrát!! Zatím PAPAPA

Blog vs E-zin Září 16, 2005

Stále častěji se dočítám, že odborné blogy šahají do kapsy e-zinům. Dnes to bylo na Lupě. Projděme se podrobně charakterisitkou odborného blogu.
Autoři odborného blogu jsou ve většině případů zaměstnanci nějaké velké softwarové společnosti, nebo vlastní vlastní společnost zabývající se softwarem. Další možností je, že jsou to redaktoři mnohých e-zinů, časopisů. Veškeré informace mají povětšinou z první ruky, neboť se problematikou o které píší živí. Jejich slohová a vůbec celková vzdělanost je na velmi vysoké úrovni.
Náplň těchto blogů se týká z 90% pouze internetu a pc souhrně. V mnohých případech se dá setkat s politickým zaměřením, či něčím zcela výjmečným co hýbe světem (v poslední době to jsou realityshow). O pravém slovasmyslu BLOG=DENÍK není ani řeči. Podstatná většina autorů si naopak své soukromí střeží a chrání.

Koukněme se nyní na druhou stranu – osobní blogy.

Autorem osobního blogu může být kdokoliv bez ohledu na vzdělání, zájmů, věku, pohlaví. Jeho náplň je velice různorodá a nejčastěji se setkáme s deníkovým typem. Zaznamenává průběh autorova života, popřípadě nějaké události. Těchto blogů je samozřejmě bezpočet a v dnešní době se jedná o fenomén.

Když si to tedy celé shrnu. Mezi odborným blogem a e-zinem lze jen těžko nalézt velkého rozdílu. Snad jen, že blogger si za svůj příspěvek nevydělá ani na chleba (peněžní obnos lze získat leda za předpokladu dobré návštěvnosti a přítomnosti nějakého ochotného inzertenta). Jak již bylo zmíněno na lupě, kvalita odborných blogů mnohdy převyšuje kvalitu e-zinů.

Jen mě tak napadá, zdali se odborným blogům dá přiřazovat stále přízvisko BLOG. Nevzniká náhodou nové odvětví??

Ebay pokaždé jinak Září 13, 2005

Zprvu mě tyto dva titulky za sebou docela zaskočily. Na weblogy.cz se objevily přímo pod sebou, takřka stejně uvedé, ale s jinou hodnotou. Jak málo stačí, aby ve mě vzplanulo pouto zvědavosti…. Po přečtení krátkého úvodu Michalova zápisníčku mě vše bylo jasné. Marigold započítal do celkového výnosu výkonostní prémie.

Je mi vše jasné, ale chtěl jsem pouze podotknout, jak moc udělá titulek. Každý z těchto autorů psal o tom samém, dal tomu takřka totožný styl nadpisu, ale úplně jinou hodnotu.
I internet si umí vytvořit komické situace (bez jakéhokoliv zásahu lidskou rukou)…